Rozhovor s Janem Veselým po skončení Rallye Dakar
Honzu jsem vyrušil uprostřed relaxu v jednom hotelu v Bonnu, kam ho rovnou "unesla" přítelkyně Lenka z mezipřistání ve Frankfurtu. Chtěl jsem nějakou fotografii z odpočinku třeba v hotelovém wellnesu ale bylo mi naznačeno, že Honza celý den relaxuje tak, že to zveřejnit prostě nejde. Takže předpokládám, že dohání spánkový deficit, protože žádný motor široko daleko není, takže relaxovat opravami nemůže ;) Nicméně odpovědi na otázky tady jsou, tak se můžete podívat, jak viděl letošní ročník ten, kdo by se mohl právem považovat za dakarského "veterána".
Honzo, letos jsi jel prakticky tu nejhorší možnou variantu Dakaru - bez mechanika ale nebyl jsi hodnocený v kategorii "Malle Moto". Nelituješ toho, že jsi mohl zasáhnout do pořadí v kategorii bez asistence, když už jsi místo odpočinku pracoval na motorce? Je to takový rozdíl mít tu psanou asistenci, auto, rozkládací stan a židli? Kdybys jel s Yamahou, ovlivnilo by to rozhodnutí nebo ne?
Pro ročník 2015 jsem byl původně přihlášen do kategorie Malle moto. Na podzim r. 2014 nicméně
generální sponzor IVAR CS přišel s nabídkou možnosti sdílet zázemí s týmem slovenského motocyklisty Ivana Jakeše, který se závodu účastní také s podporou této společnosti. Takový návrh jsem samozřejmě přijal a byl tak přehlášen do kategorie Marathon 0-450 ccm. Tohoto rozhodnutí rozhodně nijak nelituji, protože celkové zázemí bylo nesrovnatelně lepší, než jaké bych měl k dispozici v kategorii Malle moto, přestože jsem veškerý servis a opravy motocyklu prováděl sám. Určitou výhodou je zcela samozřejmě i to, že je člověk v kontaktu s lidmi, které dobře zná. Konečné výsledky v kategorii Marathon (4. místo) navíc odpovídají i umístění, kterého bych dosáhl i v Malle moto. Rozdíl mezi oběma kategoriemi je hlavně v tom, že v Marathonu převoz veškerých potřebných věcí zajišťuje nějaké smluvní doprovodné vozidlo, kdežto v Malle moto je závodníkovi veškerý materiál striktně objemově omezen z důvodu transportu pořadatelskou organizací na dvě bedny a dvě náhradní kola. Rozdíl pak člověk pozná i v samotném bivaku, kde je pro tuto kategorii vyhrazen oddělený prostor, ten ale postrádá jakoukoliv ochranu před ostrým sluncem nebo deštěm. Pro obě kategorie sice platí, že závodník nesmí využít pomoci žádného mechanika, Malle moto je ale právě z těchto důvodů ještě náročnější. Co se týká příštího roku a jeho absolvování v konkrétní kategorii, je tak brzy po letošním ročníku, že nechci předjímat, jak se k případné účasti postavím, nicméně pokud bych se přihlásil a tato nabídka se případně opakovala, patrně bych ji využil znovu. Na moje rozhodnutí rozhodně neměl vliv fakt, že jsem YAMAHU vyměnil za novou KTM Rallye Replica 2015, tzn. stejnou, na jaké jel Ivan Jakeš. Servis jsem si dělal sám a na trati jsme jeli každý sám za sebe.
Jak fungovala mezinárodní parta u Ivana Jakeše? Mechanik myslím taky mluví česky ne? Nebyly
vtípky na česko-slovensko? Fanoušci se začali dost ke konci závodu profilovat a padaly i útoky, že
fandové z Čech, kteří fandí Ivanovi a Štefanovi se snaží "přiživit" na úspěchu Slováků, vyčítaly se tam staré křivdy apod. Nemluvě o pár hodně hustých útocích fanoušků Štefana proti Ivanovi. Bylo to tam na pohodu nebo občas nějaká poznámka na "čehůny" padla?
S Ivanem Jakešem se v podstatě znám už mnoho let, kdy jsme se oba účastnili mj. ISDE. Na Rallye
Dakar se potkáváme už od mého prvního startu v r. 2010. Velmi dobře spolu vycházíme, i proto jsem na nabídku sdíleného zázemí právě v jeho týmu kývl. Žádný problém po dobu rallye nenastal a jak jsem už uvedl výše, jsem velmi rád, že jsem se v bivaku nacházel ve společnosti Čechů a Slováků, protože jsem se tak cítil mezi svými. Ano, jeden Ivanův mechanik Jarda Beran je Čech, dokonce jsme se na odlet do Vídně přesouvali společně. Mariána Smyčku znám v podstatě taky už pár let, takže soužití s nimi bylo úplně bez problémů. Diskuze českých a slovenských fanoušků k nějaké rivalitě obou Slováků naštěstí nesleduji.
Je naprosto evidentní, že s Yamahou by to letos asi na tohle umístění nestačilo. V některých etapách jsi jel v první třicítce, což je víc než solidní na někoho, kdo celé noci pracuje na motorce, spí dvě hodiny a nikdo mu nic v bivaku nedonese, nepřipraví, s ničím nepomůže. Tak patnáct lidí před tebou měli o třídu lepší servis v supportu než ty. Možná i víc. Byla někdy situace, kdybys chtěl WRko zpátky?
Celkové 39. místo v kategorii MOTO a 4. pozice mezi závodníky MARATHON 0-450 ccm je nad očekávání dobrá. Velkou zásluhu na tom změna motocyklu má určitě – v předchozích ročnících jsem rallye absolvoval na YAMAZE 450 WRF, tentokrát jsem osedlal KTM Rallye Replica 2015. Rozhodně nelze říci, že by s KTM nebyly problémy, ale technicky je to určitě daleko lepší motorka. Projevilo se to zejména při vysokých teplotách v poušti, kdy měla YAMAHA velké problémy s chlazením motoru, ten se přehříval a dlouhý čas jsem tak trávil přestávkami v jízdě, protože bylo potřeba vyčkat na ochlazení. Souvisely s tím samozřejmě potíže s vařícím se benzínem. V dunách je na KTM znát větší výkon a tedy schopnost je snáze zdolat. Celkově se dá říci, že má výrazně lepší jízdní vlastnosti a dosahuje i vyšší rychlosti (přes 180 km/h). V žádný okamžik jsem nezalitoval, že nejedu na YAMAZE.
Co říkáš výkonu Thomase Berglunda, který se v Malle Moto dostal do kategorie v polovině první
třicítky? Je to mimozemšťan?
Thomas Berglund je určitě vynikající pilot, což předvedl i v předchozích ročnících, kdy jel za významné podpory švédské armády. V průběhu let se podpora švédské armády snižovala, až se smrskla na letošní minimum, které vystačilo na jeho účast jen v kategorii Malle moto. Výkon podal podle mého názoru maximální a umístění je to za těchto podmínek fantastické.
Kdybys měl mít jednu věc, kterou jsi na Dakaru neměl - co by to bylo? Co ti chybělo nejvíc?
Tři hodiny spánku denně navíc.
Letos jelo hodně závodníků z ČR. Jak to vnímáš? Konkurence, kamarádi? Oživí to kategorii motocyklů po létech, kdy byla ve stínu kamionů? Potkávali jste se někde na startech nebo si každý žil svým a moc jste se neviděli?
Určitě jsem rád, že jelo více českých motorkářů, protože jeden rok jsem dokonce jel za ČR v kategorii moto jen já sám. S Davidem Pabiškou a Zdenkem Gottvaldem se samozřejmě znám spoustu let z endura. Milan Engel je sice mladší, ale vzhledem k tomu, že je také z Libereckého kraje, a jeho úspěchy jsou nepřehlédnutelné, nebyl pro mě neznámý. Ondřeje Klymciwa jsem potkal prvně.
Nevnímám je rozhodně jako konkurenci, na Dakaru jedu s rozvahou tak, jak je v mých možnostech a
dojel pokud možno zdráv do cíle celé rallye. Pořadí ostatních jezdců, bez ohledu na to, jsou-li Češi
nebo kdokoliv jiný, neřeším. Navíc jsem startoval v jiné kategorii než ostatní. Potkávali jsme se zcela
samozřejmě často – na startech, v bivaku...
Objevily se hlasy, že Dakar už v jižní americe není tak populární jako býval. Ty to znáš nejlíp, protože jsi tam byl pokaždé. Bylo to slabší? Fandili i v Bolivii? Co si vůbec myslíš o vložce v Bolivii? Čistá komerce nebo by to mělo smysl, kdyby bylo hezky? Nicméně po té etapě jste všichni pěkně poskočili dopředu - vyplatila se pečlivější příprava motorky, zatěsnění konektorů?
Po šesti absolvovaných ročnících Rallye Dakar musím říct, že každý z nich byl trochu jiný. Rok 2015 se absolutně vymykal všem předchozím. Mimo jiné tím, jak málo bylo dun a pouště, které dělají Dakar Dakarem. Z mého pohledu byla trať zbytečně moc vedená horami do extrémních nadmořských výšek, které nezřídka atakovaly 4500 m.n.m. Organizátor čistě z komerčních důvodů zavedl závod do Bolívie a míst, která vykazují vysoké srážkové úhrny. Závodníci jsou tak naprosto zbytečně vystavováni více faktorům, které je uvádějí do velkého nebezpečí. Podle mého názoru by měla být více využita jedinečná lokalita pouště Atacama, kde se nachází suchý, tvrdý terén a je tam větší možnost prokázat technické schopnosti jezdce. Nehledě na to, že tyto motocykly nejsou konstruovány pro jízdy v blátivých podmínkách. Organizátor si vedením tratě v podstatě přidělává potíže sám sobě – když v bolívijské maratónské etapě odpadlo odhadem 20 motorek, které je povinen
z trasy stáhnout do bivaku. V takových podmínkách však uvízl i svážející kamión... Na speciál v Bolívii žádná odlišná příprava v podstatě neproběhla. Vyplatilo se mi nicméně, že jsem v blátivém terénu na podzim 2014 absolvoval jeden OffRoad Marathon v Ředhošti už na této KTM, kde jsem odhalil slabiny motorky v elektroinstalaci a všechny kritické elektrické spoje jsem ošetřil a namazal už v ČR. Co se týká fanoušků v Jižní Americe, je pravda, že zájem o rallye opadá. Liší se to ale podle země, kudy závod projíždí. Argentinci jsou velkými fanoušky Dakaru, ale tam, kde rallye projížděla již několikrát, je zájem znatelně menší. V samém závěru letošního ročníku to bylo patrné u závěrečného ceremoniálu, kde byla účast jen několika málo tisíců lidí oproti letem 2009, 2010, kdy se v ulicích nacházelo odhadem 2,5 mil. lidí. V Chile byli diváci vždy o poznání chladnější. Bolívijci se dají přirovnat k přihlížejícím v Peru, kde byli lidé nadšeni, že rallye zavítala i do jejich země.
Měl jsi nějaké problémy s nadmořskou výškou? Bylo to znát na únavě?
Problémy s vysokou nadmořskou výškou jsem nikdy nijak výrazně nepociťoval.Únava se v této části rallye nadměrně kumulovala, ale nadmořské výšce bych ji nepřičítal.
Letošní ročník měl zase méně z pouštní rallye a víc z cross-country nebo tak nějak. Proč? Proč David Castera dával méně a méně písku a dun? Rallye je přece o navigaci ve volném terénu a ne honička po WRC tratích. Nešušká se, kdo ho v ASU nahradí? Tady se proslýchalo, že to nabídli Casteuovi. Myslíš, že by šel jinou cestou v té volbě terénů?
Nedovedu na toto odpovědět, nejsem v kůži Castery ani Casteua.
Po těch letech tě v přípravě asi nic nepřekvapí ale bylo by něco, co tě letos fakt šokovalo? Prostě
něco, co jsi za ty roky nezažil nikdy?
Nikdy jsem nezažil jízdu přes zatopenou solnou pláň, jakou jsme letos absolvovali při první
maratónské etapě v Bolívii.
Děkujeme za rozhovor a přejeme příjemný zbytek relaxu a šťastnou cestu domů.
facebook.com/dakar.cz
dakarrallye.blogspot.cz
Ačkoliv se může zdát "dojezdová" etapa do Rosaria jako nejsnadnější, tak zejména pro závodníky, kteří bojují o přední umístění to může být ta nejnáročnější. 180km speciál plný zatáček, rychlých pískových povrchů i kamenité cesty. Tohle všechno je pro závodníky stresující. Pro všechny ostatní bude poslední etapa naopak oddechnutí po předchozích namáhavých speciálech uplynulých dnů. Spojovačky 518km a 180km speciál od jezera Teccera do Rio Cuarta. Stejná trasa pro všechny kategorie. 
