Dakar 12/1

Silvestrovskodakarské rozjímání aneb zda u toho být či nebýt

 

Ač je to pro mne k nevíře, byl jsem u toho dvanáckrát, z toho devětkrát coby motorkář. A sedmkrát se svoji ženou Vierkou. Teď si stejně jako vloni užíváme klidný Silvestr, předtím Vánoce a předtím celý rok, což je v případě dakarské účasti zhola nemožné. Na Dakar jsme nezanevřeli, naopak, už pár dní sledujeme co se kde šustne a bude tomu tak i v příštích dvou týdnech. Zkrátka, trošku jsme se toho přejedli a hlavně, málému Bertovi budou v březnu teprve dva, takže ten dakarský měsíc by byl dlouhý pro něj i pro nás. Takže občas i nahlas přemýšlíme,  jestli a jak moc, se nás fenomén a kus života zvaný Dakar bude ještě týkat.

  Píšu tenhle blog a koukám na vyleštěnou dakarskou KTM 450, se kterou jsem jel ve 2005 a 2006. Stačilo by dobít baterku (asi nejen v motorce), nalít benzín a může vyrazit. Vzhledem k současným pravidlům by to byl stále velmi konkurenceschopný stroj, čtyřipade, která vznikla na bázi léty vychytané LC 660 rally, si opravdu nepotrpí na výměny motorů a ty dva dakary jsem dal například s jedinými spojkovými lamelami, zkrátka neměnilo se nikdy nic, ani to nešlo, protože jsem jel v kategorii Maraton a navíc ještě bez mechanika. Motorka je docela rarita, protože KTM prý tyhle stroje vyrobila snad jen tři, ostatní vznikly výměnou motoru ve zmíněné 660. I A. Duclos s ní jel dvakrát a poprvé tuším celkově na 6. místě, ono to totiž bylo rychlejší než  šestikilo. Hned vedle stojí můj dakarský pitbike, řádně upgradovaný dle zkušeností, které jsem s ním v roce 2009 nasbíral. Ne, že bych plánoval opakovat tohle báječné dobrodružství, ale zkrátka mi to nedalo a jen tak jsem si s ním ještě dost pohrál. Já vím, bylo to bláznovství, ale  například stejně jako loni, letos startuje jeden maník na dvoutaktní KTM 150. Minule dal čtyři etapy jako já a stejně i zbytek po doprovodných trasách. O mediální a divácké přízni bychom oba mohli vyprávět, Zkrátka, tak nějak si hýčkám tu myšlenku, že až nastane tá správná konstelace, někam ještě vyrazím. A vůbec to nemusí  být jen ten veliký Dakar co se nejezdí do Dakaru. Heroes Legend, Africa Eco Race, Budapest - Bamako, Intercontinental Rallye, možností jak si znovu připomenout tu nepopsatelnou atmosféru dálkových rally je až dost. Kdybych si mohl vybrat hned teď, asi bych nejraději pozoroval ten šrumec v Jižní Americe coby mototurista. Několikrát jsem si pohrával s myšlenkou, že někomu do kamionu přibalím některou z mých opic a pojedu si prohřát a prodrncat kosti.( Pro méně informované doplním, že posledních několik let drtím tisíce kilometrů výhradně na minimotorkách Honda Monkey a Gorilla). Navíc mám v Argentině a Chile celkem dost podobně postižených kamarádů. Pak ta myšlenka zmizí, protože vyrazíme s Bertem na opici na naši rallye Poleloukales a to je nejvíc. Mimochodem, jezdili jsme vydatně i dnes.

   Takže - těším se až to za pár hodin vypukne, budu fandit úplně všem, co to dotáhli až na start, ať jsou i v cíli a všem příznivcům Dakaru přeji, aby ten příští rok byl stejně napínavý a úchvatný, jako tato rally.

Ivo Kaštan