Rozhovor se Zdeňkem Gottvaldem po návratu z Dakaru

Rozsáhlejší rozhovor se Zdeňkem Gottvaldem poslední den Dakaru 2015

Zdeňku, už jsi pár dnů doma, několik dnů jsi strávil pekelnou cestou z Chile domů, takže jsi měl čas si odpočinout a uklidnit se po tom zklamání. Nechtěl jsi zůstat pár dnů ještě tam, podívat se jak to chodí, být pár dnů v bivaku a třeba pomoct dalším jezdcům z týmu Prata?

 

Cesta byla hodně vyčerpávající, tři dny na letišti v Buenos Aires jsem čekal na volné místo v letadle...když už bylo zabookováno tak mi před odletem na přepážce řekli, že zkrátka není, asi ho prodali...a ve finále z Berlínského letiště městskou a potom autobusem do Brna...

Vzhledem k tomu jak jsem skončil se mi tam už nechtělo být dýl, ani bych tam nebyl moc platný a měl bych problém se přesunovat z bivaku do bivaku, protože Pedro měl servisní auto plné

Ono to takhle je většinou. Závodníci, jak vypadnou ze závodu, tak chtějí být co nejdříve pryč z toho prostředí. Pokud tam ovšem nemají další auto registrované třeba jako novinářské a nemůžou se jezdit dívat na trať a fotit apod.

Jak vůbec vznikl tvůj vztah z týmem Bianchi Prata? Oslovili tě oni nebo ty je? Musel jsi jim za support a motorku zaplatit nebo si oni najali tebe abys pro ně jel?

 

S Pedrem se známe skoro 20let ze závodů mistrovství světa v enduru, potom jsme k němu jezdili se v zimě připravovat na sezónu, tak když jsem se dozvěděl, že fabrika TM za kterou jezdím, nestihne nachystat vlastní servisní auto, tak jsem zavolal Pedrovi, protože on chystá na Dakar motocykly, servis a vše ostatní a 7x Dakar jel a vždy dojel. Nabídl mi podmínky a cenu za kompletní servis a moto a domluvili jsme se.

 

Takže to byl normální komerční projekt, nejel jsi "za ně" ale s "jejich podporou", podobně jako měl třeba Honza Veselý dohodnutou podporu týmu Ivana Jakeše, kde měl zázemí (i když motorka byla jeho a servis si dělal sám).

Když jsi ale byl týmová jednička, jak jsi jednou říkal, neměl někdo z ostatních jet za tebou i v případě, že ti motorka nejela a pomoct ti? Nebo všichni jeli sami za sebe a navzájem to nebylo jako tým s úkoly, nosiči vody atd?

 

Od Pedra jsem měl nastaveny nejlepší podmínky ze všech jezdců, ale není to klasický tým, tady si všichni ostatní tři jezdci pronajímali moto a servis a jeli jen každý sám na sebe. Každý se prostě staral sám o sebe. Samozřejmě, že když jsme se někde na trati potkali, tak jsme se snažili tomu druhému pomoct, ale to mi pomáhali i ostatní jezdci a hlavně kluci od nás. Přece jenom závodníci z Čech jsme větší parta... 

 

Ono se o tom trošku spekulovalo v diskuzích, lidi si mysleli, že tě dokonce tým Prata platí, abys pro ně jel. Ale placení jsou profesionální závodníci, kteří jsou najmutí a startují v kategorii Elite.

Chytila tě ta atmosféra Dakaru? Je to srovnatelné s nějakým jiným závodem, který jsi v životě absolvoval? Když to srovnáš třeba se šestidenní...

 

Atmosféra Dakaru je s jinými závody absolutně nesrovnatelná, ta musí dostat úplně každého. Šestidenní je oproti Dakaru krátký závod , i když bývá mnohem náročnější zejména traťově, tak potom ta délka celého Dakaru a jednotlivých etap bere síly s přibývajícími dny a s nevyspáním také.

 

A únava v případě, kdy něco nejde podle očekávání a jsou třeba technické problémy, se rychle zvyšuje. Měl jsi ve výbavě nářadí, náhradní díly nebo třeba kurtu, kdyby bylo potřeba někoho táhnout nebo se nechat táhnout třeba za čtyřkolkou apod. Nebo jen to absolutní minimum?

S sebou jsem si základní nářadí vezl, jako při enduru, abych mohl případné potíže odstranit. Lano nebo kurta se také vozí, ale třeba v těch dunách kde jsem zůstal se použít nedalo, a spojku jsem sice taky rozebral, ale bez odpovídajících dílů ji stejně nešlo opravit. 

 

Potřebovali jste někdy v bivaku něco někde koupit nebo jste vezli úplně všechno co by mohlo být potřeba? Myšleno třeba nějaký olej, díly apod.

 

Co se týká věcí na provoz týmu a zajištění servisu moto, tak bylo vše v našem kamionu a nebylo potřeba v bivaku nebo jinde někde něco shánět a kupovat. Vezli jsme úplně všechno co si můžete představit.

 

Lidi taky mluví o tom, že tě tým Prata tak trošku využil. Zaplatil jsi a neudělali pro tebe to, co by měli. Máš teď s odstupem takový pocit nebo si myslíš, že to bylo celé smůla a Pedro udělal všechno, co se udělat dalo?

 

Myslím si, že mě asi nevyužil. Počítal s tím, že bych měl ze všech závodníků na jeho motorce být ten nejlepší a podle toho jsem měl i malinko jinak udělanou techniku v detailech - třeba lepší ovládání navigace, tlumiče na motorce a třeba ty zdvojené benzínové pumpy v nádržích atd. Zkrátka lépe přichystanou motorku co se týká výbavy. Možná, že některé věci nebyly úplně stoprocentně připraveny nebo to byla jen smůla, to nedokážu úplně posoudit. To rozčarování a zklamání je ale pořád velké... 

 

Ono nejde jen o peníze, který start a zaplacení supportu a logistiky stojí, je to spousta času, nervů a příprav a také není tak snadné se vůbec na start dostat. Určitě budeš mít pro případné „příště“ snadnější pozici z pohledu absolvování procedur u organizátorů. Jak složité bylo doložit že jsi jezdec, kterého by tam měli chtít? Nebyl problém, že jsi nejezdil žádné rallye-raid závody? Co obnášela ta administrativa před přihlášením?

 

Nikdo si nedovede představit, jaká procedura to je a co to obnáší. Teď ale věřím, že pro případný další start i přes rychlý konec v letošním ročníku, mám už u pořadatele vybudovaný kredit. V průběhu přihlašování jsme spolu komunikovali skoro dva měsíce a neustále jsem posílal odpovědi na dotazy na moje detailní dosavadní výsledky, které jsem musel dokládat, což za těch 29 let závodění nebylo zrovna jednoduché, ale v závěru mi napsali, že jsou poctěni, mít na Dakaru takového jezdce jako jsem já. Ale procedura to byla hrozná. Naštěstí můj táta všechno schovává a zakládá. Je to takový chodící archív. Tak se tomu věnoval a zahrnul je skeny úplně všeho, co si přáli. Ale ověřovali si i výsledky ze starých závodů apod.

 

Na tohle se ptám každý rok všech závodníků - jak porovnáš diváky v Argentině a Chile s evropskými diváky? Jsou vřelejší nebo mají odstup a fandí každému nebo jen svým favoritům? Mluvilo se o tom, že Dakar v Jižní Americe už upadá, že zájem je menší a někde že ho nechtějí vůbec atd. Pochopitelně velké aktivity vyvíjí různé eko-ochranné a eko-teroristické organizace, které jsou z principu proti veškeré lidské aktivitě kromě té, kterou dělají oni sami. Jeden závodník letos byl dokonce zatčen policií a obviněn z poškození archeologické památky, když vyjel mimo trasu během bloudění. Ukázalo se, že archeologickou památkou byly dva kameny položené na sobě uprostřed 100 milionů jiných kamenů. Dopadlo to dobře ale Dakar je pod drobnohledem...

 

Diváci na Dakaru v Jižní Americe jsou kapitola pro samostatný rozhovor nebo článek...kdo je nezažil neuvěří... Projít jen po technické přejímce z uzavřeného parkoviště kde odevzdáš moto asi půl kilometru zpět k servisnímu kamionu je cesta nejmíň na hodinu...každý se s tebou chce vyfotit, podepsat nebo jen pozdravit a popřát hodně štěstí a při desítkách tisíc co se tam přijdou podívat.... Nebo cesta na slavnostní start na pódium u prezidentského paláce, kdy jedeš přes 10km centrem města mezi ploty, za kterými jsou statisíce lidí... Nebo první etapa, kdy na spojovačce skoro 600km dlouhé u dálnice stojí jedno auto za druhým lidi tam sedí u stolečků s chladícími boxy mávají, nabízí pití a očerstvení atd atd.. 

No evidentně je to přesně tak, jak tvrdí ty zlé jazyky - o Dakar tam není zájem, protože letos ho prý sledovalo 3.9 milionů diváků, někdy kolem roku 2009-2010 to bylo asi o milion lidí víc, to je pravda ale pořád to jsou ohromná čísla. Přínos Dakaru pro Argentinu jednou vyčíslila argentinská vláda na 200 milionů dolarů v nepřímých příjmech. Statisíce turistů se rozhodly navštívit Argentinu nebo Chile když viděli ty záběry v televizi.
Na druhou stranu, málokdo si měl ale možnost "užít" opravdovou noc v dunách tak, jako ty.
Noc v poušti s nepojízdnou motorkou není určitě zážitek, který by člověk chtěl znovu zažít. Bylo to i pro tebe jistě něco nového, není asi moc šancí zažít něco takového na jakýchkoliv závodech které jsi zatím jezdil. Ale když už se ti to stalo, s jakými pocity jsi usnul? Totální vyčerpání, beznaděj nebo co se ti honilo hlavou?

 

Noc v poušti je opravdu nezapomenutelná...a nikdy mě nic podobného nepotkalo... Usnul jsem kolem třetí ráno už totálně vyčerpaný, jak jsem se snažil moto dostat za každou cenu do cíle, abych mohl odstartovat do další etapy... V tu chvíli jsem myslel jen na to, že až si trochu odpočnu, protože jsem do té etapy vstával už po třetí hodině ráno vzhledem k brzskému startu, tak se svítáním se budu snažit dostat moto do bivaku. Použil jsem tu zlatou fólii z nouzového vybavení a dál o sobě nevěděl. Vnímal jsem, že někde po dunách jezdí nějaké vozy, občas se někde na horizontu objevilo světlo a různě se objevovalo a mizelo jak auto kličkovalo mezi dunami. Kolem projelo pár aut, jedni mi dali karton vody, takže jsem nemusel pít tu starou vodu co jsem měl v motorce v nádržce. Jinak kam jsem dohlédnul, nebyl vůbec nikdo. Probudil jsem se až ráno, když do mě strkal ten chlap z vrtulníku. Snažil jsem se mu vysvětlit, že nechci skončit a že to opravím a dojedu. Řekl, že počká a když to hned neopravím, tak mě musí odvézt. Nešlo to hned opravit, tak jsem si vzal věci z motorky, oni si vzali ty drahé přístroje co byly zapůjčené a letěli jsme. O kus dál jsem viděl to auto, jak mě míjelo - měli v noci vyřídit v bivaku, že jsem v pořádku. Nedojeli dál než o pár dun. Cestou do bivaku bylo mnohem víc nepojízdných nebo stojících aut a byla to šílená dálka. Neměl bych šanci se tam dohrabat ani za několik dnů. Bez té spojky by to fakt nešlo. Ale o tom jsem už mluvil.

 

Měl jsi někde nějaké problémy s nadmořskou výškou? Bylo to znát na únavě?

 

Sám jsem se divil, že jsem ani nepostřehl, že už asi 100km jedeme ve výškách přes 4000metrů a kdyby mě to neřekli kluci a nepřečetl si to na informační tabuli pořád bych čekal kdy konečně tak vysoko vystoupáme a já to na sobě pocítím... To samé v etapě před tím, když jsme závodili ve speciálce už ve výškách kolem 3300 metrů jsem o tom ani nevěděl a dozvěděl se to až večer v bivaku. Někteří tam museli dýchat kyslík v bivaku apod. Já neměl sebemenší příznaky problémů s výškou.

 

Je to tak, některým závodníkům se motala hlava, viděli rozostřeně a měli potíže s motorikou. Na šílené bolesti hlavy si stěžovali i posádky aut.

Když jsi ale neměl motorku v dobrém stavu, pořád jsi jel a nestěžoval si. Přitom jízda vzadu ve startovním poli je to nejhorší – špatně se předjíždí a s motorkou co jede maximálně 50 to nepředjíží vůbec, zezadu najíždí auta atd. Tys ale jel dál a dál jako kdyby se nic nedělo. Tvoje výdrž byla obdivuhodná. Ale kdybys měl perfektně fungující motorku, byl by Dakar alespoň v těch etapách, které jsi stihnul projet zajímavý z pohledu zkušeného závodníka jako jseš ty? Jakou úroveň měly ty tratě kdybys je měl hodnotit? Byly to tratě dálkové rallye?

 

To co jsem stihnul projet, byly fakt většinou tratě typu dálkové rallye. Převážně rychlé úseky a jen etapy, které byly pro motorky samostatné byly i techničtější a trochu se podobaly enduru, ale nic extra náročného tam nebylo.. Jen ty obrovské vzdálenosti. S fungující moto by to byla samozřejmě větší radost z jízdy, byla by větší pohoda a bavilo by mě to mnohem víc.. 

 

A co navigace podle roadbooku? To není věc, kterou bys měl asi zažitou. Dakar je ještě složitější než třeba Baja apod. Jak hodnotíš kvalitu roadbooků a vůbec fungování navigace, projíždění waypointů a celý ten systém, který ASO léta piluje?

 

 Navigace podle roadbooku mě baví. Několikrát jsem si ji vyzkoušel na rally v Itálii a nijak mě nevadí. Na Dakaru je malinko odlišná, i když se nedá říct, že by byla složitější. Waypointy jsou asi to nejodlišnější a to složitější. Roabooky ASO staví celkem zodpovědně, aby vznikalo co nejmíň nebezpečných situací pro nás závodníky, i když některé úseky, kde vznikají dost krizové situace v něm zapsány nejsou, můžeme jen spekulovat jestli je opomněli, nebo je to schválně, aby se počet startujících v každé etapě snižoval a tím i náklady ASO...

 

Bohužel to je věc, která se objevuje každý rok. Některé waypointy někdo najde a někdo ne. Zajímavé je, že většina elitních pilotů je najde a také ti, co jedou přesně za nimi a že někde nejedou přesně tak, jak by měli podle roadbooku. Dost se o tom spekuluje, že někteří někde vědí to, co ostatní neví a pak tam tráví čas blouděním. Protestovat nemá smysl. Ale to jsou dohady.
Kdyby se ti na Dakaru letos mohlo splnit jedno přání, asi by to byla fungující motorka. Ale co kdybys mohl mít hned tři přání, co nebo koho bys tam býval chtěl?

 

Tři přání??? Fakt krom té motorky, by to byla asi přítomnost aspoň přítelkyně Žanety, protože jsem tam byl úplně sám a při všech těch problémech to bylo dost stresující.... 

 

A jedno ti ještě zbylo vidíš... ;)

Je asi brzo mluvit o tom, co by mohlo být příště ale můžeš něco naznačit?

Dakar jsme původně plánovali na TM, ale protože fabrika nestíhala nachystat doprovodný kamion se servisem, rozhodli jsme se pro variantu s Pedrem, abych získal nějaké zkušenosti a pro další Dakar na něj byl líp připraven. Tak doufám, že se partneři od další podpory neodvrátí a další Dakar bude už na pořádném stroji se vším všudy...  

 

Myslím, že to bude určitě pro českou účast na Dakaru přínosem, nástup slovenských jezdců je letos evidentní a musíme trošku zabrat. Když se našim daří, hned je kategorie motorek v úplně jiném světle a zájem fanoušků je mnohem větší.

Tak něco na odlehčení - byly ty argentinské nebo chilské steaky lepší než u nás? Budeš vzpomínat na pověstné grily a vůbec grilování v měřítku, jaké neznáme? Fakt je tam to jejich maso lepší? V Argentině asi není moc výhra být vegetarián co?

 

Argentinský steaky a vůbec jejich hovězí je opravdu nejlepší na světě...to byla jedna z mála věcí, která mi zvedala po těch strastiplných dojezdech do bivaku náladu... kdo neviděl ty jejich mega grily si to jen těžko představí. Steaky byly na výběr ve všech různých propečeních a z různých mas a v nekonečném množství ... Dobře najezený jsem pak vždy měl lepší náladu.. Ale ani vegetarián by se tam neměl špatně a rozhodně by hladem nestrádal... jídlo ASO zajišťovalo opravdu na úrovni.

 

Jen to slyším, asi budu muset vyrazit do makra a koupit jednu argentinskou svíčkovou ;) 

Na všechno jsi asi byl připravený ale kdybys řekl jednu věc, která tě fakt šokovala, překvapila... co by to bylo?

 

Na všechno jsem určitě nebyl připravený a při takovém závodě ani nemůžu být připravený... většinou to naštěstí jen byly drobnosti a věci, který se dají rychle bez problémů vyřešit.... až na tu motorku... to pro mě byl největší šok a navíc takový, který jsem sám bez odpovídajících dílů a zázemí na trati vyřešit nemohl... 

 

Díky moc a jménem fanoušků a čtenářů blogu ti přejeme hodně štěstí při jednání se sponzory a rádi tě uvidíme na startu Dakaru 2016 a budeme ti fandit a psát o tobě.

 

Backlink: www.facebook.com/dakar.cz www.dakarrallye.blogspot.cz