Náš facebook

Náš facebook
Náš facebook

pondělí 20. ledna 2014

Speciální nabídka pro fanoušky našeho blogu a FB stránky

Touratech CZ nabízí fanouškům našeho blogu speciální slevu ve výši deseti procent na veškeré skladové zásoby oblečení z kolekce Touratech Dakar®
Všechny výrobky najdete v tomto přehledu:
http://shop.touratech.cz/touratech-lifestyle/dakar.html?limit=96
Skladem máme více než 100 kusů prakticky ze všech typů.
Pokud chcete využít tuto speciální nabídku, vyberte si kód výrobku nebo výrobků, o které máte zájem a napište do prodejny na mail objednavky@touratech.cz nebo zavolejte 724 984904 nebo 602 100677 (10:00-18:30h nonstop). Pokud je vámi vybraný typ a velikost skladem, můžete využít slevový kód SLEVA DAKAR 2014. Při telefonické objednávce prostě řeknete prodavači, že máte slevový kód a to je všechno. Pokud budete objednávat mailem, nezapomeňte napsat celou adresu a telefon, bez něj není možné zásilku odeslat. Pochopitelně si můžete vybrané věci také osobně vyzvednout (a vyzkoušet velikosti) přímo v prodejně a stačí říct prodavači slevový kód předtím, než vystaví doklad.
Nabídka platí od pondělní půlnoci 20.1. 2014 do pátku 24.1.2014 do 18:00h
 
 
 

neděle 19. ledna 2014

Jan Bastiaan Nijen Twilhaar - dakarský příběh, který si přečtěte!

Během dne jsem slíbil pár fotek Jana Bastiaana Nijen Twilhaara, který pomohl včera dotáhnout nepojízdnou motorku J. Barredy z cíle etapy do bivaku - 350km. Jan Bastiaan jel v kategorii bez asistence, takže určitě nebyl "ideální" člověk na takovou úmornou práci, protože za posledních 14 dnů toho jistě moc nenaspal a jeho stroj nemusel být v takové kondici, aby ho to nepoznamenalo na závěrečné etapě. Přesto neváhal ani vteřinu. A dokládá to tento překlad z holandského webu enduro.nl, kam Jan Bastiaan volal z bivaku včerejší etapy. Myslím, že to stojí za přečtení.
"Omlouvám se že volám tak pozdě ale něco se přihodilo..." To byly první slova "Base" ve svém pravidelném telefonátu do Holandska. "Ale bylo to pro dobrou věc. Ke konci speciálu jsem našel nějaké díly z Hondy. Myslel jsem si, že to asi není v pořádku. Neviděl jsem nikde žádnou motorku ani jezdce. V cíli byl Joan Barreda. Motorka nejela. Celkem se to dalo pochopit, protože prakticky veškeré kabely ze svazků byly přetrhané a jak předek, tak zadek motorky byly těžce poškozené. Musel to být obrovský pád. Honda nestartovala. Zkoušeli to nastartovat pomocí baterie z auta nějakých diváků a startovacích kabelů ale nestartovalo to. Barreda se mě zeptal, jestli bych ho dotáhnul do bivaku. Ani jsem o takové možnosti nepřemýšlel ale okamžitě jsem mu řekl že ano. Bylo to 350km tažení na laně. Měl jsem u sebe delší kurtu a mám celkem zkušenosti s taháním motorek z České republiky. Takže kurta za stupačku a šli jsme na to. Barreda chtěl jet rychle. Nejlépe přes 100km/h. Ale celý management týmu Honda ve třech dodávkách, kteří jeli za námi, začal šílet. Poznámka - jezdce do bivaku nesmí táhnout nikdo jiný než další závodník, jinak následuje diskvalifikace.
Křičeli na mě - pomalu, pomalu! Ale Barreda chtěl jet rychle. Nebylo to s ním vůbec jednoduché - řídil jednou rukou, druhou držel celý stromeček s navigačními přístroji. V jednom okamžiku mu celý ten předek upadnul ale ustáli jsme to a nespadli. Lidi z Hondy v autech naložili ty věci do dodávky a Barreda byl úplně hotovej. Děkoval mi asi 100x a to samé lidi z týmu Honda. Jenom H. Knuiman potom v bivaku nebyl vůbec příjemný. Řekl mi - měl jsi ho tam nechat, dostal bych se o místo nahoru. Ale Henk to nemyslel vážně a žertoval. Když jsme všechno posbírali, tak jsme jeli a auta Hondy za námi. Po asi 200km byl na spojovačce checkpoint. Nějak se nám ho podařilo minout. Naštěstí jsem si toho všimnul dřív, než bylo pozdě. Museli jsme sjet z dálnice a vrátit se na benzínku kde byl kontrolní bod. Nemám ani jednu penalizaci za neprojetí checkpointu a chtěl jsem, aby to tak taky zůstalo. Za pět hodin jsme dojeli do bivaku. Lidi z Hondy mi děkovali a řekl, že se zítra za mnou staví. Tak uvidíme. Co se mě týká, tak si myslím, že to bylo naprosto normální někomu pomoci. A je to něco jiného. "

Nevím, co k tomu dodat. TOHLE JE DAKAR!!! Ne ta show kolem. O těchto lidech se musí psát! Lidi, kteří neváhají pomoct, i když je to stojí moc energie které nemají na rozdávání. Myslím, že to je krásný příběh letošního Dakaru a jsem rád, že Jan Bastiaan Twilhaar jezdí a pobývá tady u nás a přeji mu moc úspěchů do dalších závodů.
 
 
dakarrallye.blogspot.cz

Dakar 2014 - je dobojováno!

Závěrečná etapa Rallye Dakar 2014 přinesla nevídanou bitvu téměř ve všech kategoriích.
 
V kategorii motocyklů bylo jisté jen jedno - zvítězí Marc Coma. Pochopitelně vždy je potřeba počítat s malým ale existujícím rizikem nějaké zásadní poruchy, havárie apod. Ale když vyloučíme opravdu nepravděpodobné okolnosti, náskok Marca Comy byl dostačující i v případě, kdy by ho etapou táhli na kurtě. Motorkáři dnes startovali v obráceném pořadí - takže top špička startovala jako poslední. Pochopitelně to neslo riziko v případě závodníků, kteří potřebovali nahnat nějaké minuty na lepší umístění - každé dojetí pomalejšího jezdce znamená mírné ale přece jen znatelné zpoždění a snížení rychlosti. Hlavní bitva se bojovala o třetí příčku. Marc Coma na první pozici i Viladoms na druhé, neměli příliš obavy že by je někdo mohl ohrozit ale O. Pain na třetím místě byl "v dostřelu" Cyrila Desprese, který evidentně nebral na stájového kolegu žádné ohledy a jel naprosto
naplno. Bohužel všechno bylo marné, jednak etapu zajel sice fantastickým tempem kdy v každém úseku zrychloval a stáhnul Painův náskok na pouhých 35s ale dostal pětiminutovou penalizaci, což stejně znamenalo čtvrté místo. Barredovo sedmé místo bylo pro tým tovární Hondy HRC asi zklamání, které nevylepšilo ani páté místo H. Rodriguese. Barreda v rozhovoru v cíli zmínil, že kdyby nevypadl P. Goncalves, tak by Honda byla na podiu. Faktem je, že se právě jako dobře fungující tým asi nechovali a rozhodně právě on udělal zásadní taktickou chybu ve včerejší etapě, kdy se nechal strhnout egem a chtěl atakovat lepší umístění ale výsledkem masivního pádu (který navíc tým popírá navzdory záběrům zničené motorky a tvrdí, že šlo o "poruchu elektriky") byl posun z druhé na sedmou příčku a definitivní ztráta nádherného druhého místa v letošním Dakaru. Do první desítky se ještě vešel David Castgeu, který jel zraněný ale předváděl výkony, které jsou obdivuhodné. Mimochodem, vítěz závodu, Marc Coma, v cíli zmínil svého týmového jezdce a náhradu v loňském týmu KTM na Dakaru - Kurta Caselliho, který se vloni zabil na závodě Baja 1000 v Mexiku.
 
To byli profesionální elitní piloti ale mnohem větší váhu bych dal na FANTASTICKÉ umístění dvojice slovenských závodníků - Štefana Svitka na devátém a Ivana Jakeše na 11. místě. Štefanův týmový kolega David Pabiška dojel na 18. místě, což je výsledek, před kterým je potřeba smeknout. Musíme si uvědomit, že letošní závod byl mnohem ale mnohem obtížnější než si kdo představoval. Etapy byly extrémně těžké jak pro jezdce, tak pro stroje.
Vzdálenosti obrovské. Teploty extrémní. A i když tito jezdci neměli špatné zajištění, přece jen se to nedá srovnávat s rozpočty, s jakými jsou na Dakaru profesionální elitní týmy. Krásný příklad byl včerejší stav Barredovy motorky - přijel do bivaku doslova s vrakem, ze kterého cestou odpadávaly díly a s utrženým celým stromečkem s přístroji doslova pod paží. Ráno startoval na motorce, která jakoby vyjela z továrny. V tomto světle je umístění zejména Štefana Svitka v první desítce stejně hodnotné, jako umístění elitních pilotů na podiu.
 
A Laia Sanz - to je příběh sám pro sebe. Laia dokázala, že má rozhodně místo mezi top 20 a kdyby nebylo nešťastné ztráty v předminulé etapě, způsobené poruchou stroje, mohla být ještě o pár příček výš než nakonec na 16. místě. Ale dojet za Comou se ztrátou jen osmi hodin z celkového času téměř 55 hodin závodění, to je výkon, který také zaslouží obdiv. Myslím si, že není daleko doba, kdy přiveze etapové vítězství a posune se do první desítky. Zkrátka a dobře, takhle "ženská" dokázala řadě chlapů, že je skvělá a nemají na ní. Pochopitelně k tomu přispěla i její nová motorka.
Tovární Honda CRF450 Rally v rukách člověka, který umí jezdit hlavou, má rozhodně na podiové umístění a zdá se, že Laia s "komerční" verzí nejela o moc hůř než tovární jezdci, kterým ladili parametry motoru specialisté podle profilu a nadmořské výšky následující etapy apod. V druhé polovině závodu byl její stroj vidět ve stanu Hondy HRC čas od času také, takže k nějaké spolupráci tam asi docházelo ale Laia by si rozhodně našla cestu i mezi tovární profíky, o tom nepochybuji. Ale řekl bych, že je spokojená ve svém týmu KH-7, který má obrovskou podporu a sledovanost především v USA. Mimochodem, na stránkách dakar.com se uvádí, že její výkon je druhý nejlepší v historii - ale není to tak docela pravda, v roce 1981 dokončila závod na 10. místě Christine Martin na Hondě XLS 250 a v roce 1984 dojela Véronique Anquetil na Yamaze 600XT Ténéreé na 15. místě. Takže Laia by měla být technicky jako čtvrtá nejúspěšnější motorkářka na světě, která dokončila závod. Pokud nevezmeme v úvahu ještě ročník 1979, kdy Martine DeCortanze dokončila závod desátá ale tehdy nebyla vypsaná samostatná kategorie motocyklů a závodili společně s auty.
 
Další kategorií, která je z mého pohledu úplně nejvýš z celého Dakaru je kategorie "Malle Moto", tedy jezdci bez asistence. Vedoucí jezdec této kategorie, holandský závodník Robert van Pelt měl v dnešní etapě obrovské problémy, přetrhnul řetěz (náhradní mu dal H. Knuiman) a ztratil prakticky veškerý náskok z předchozích dnů na druhého Jihoafričana Bretta Cummingse ale stihnul dojet s rezervou asi 15 minut a získal zasloužené první místo v této extrémní kategorii. "Náš" resp. holandský závodník Jan Bastiaan Nijen Twilhaar, který žije v Čechách (jeho rodina prý vlastní v Krkonoších penzion) dojel na třetím místě a celkově na 50. pozici se ztrátou něco přes 20h na vítěze. Celkem v této kategorii dokončilo závod sedm závodníků. Z nováčků v závodě dopadl nejlépe další holandský jezdec - Henricus Vogels na 22. místě. Nováčků dokončilo letos celou rallye hned patnáct, což je slušné číslo.
 
V kategorii čtyřkolek bylo rozhodnuto již před dnešní etapou - chilský závodník Ignazio Casale si s náskokem téměř hodiny a půl dojel pro první místo před R. Sonikem a S. Husseinim. V kategorii dokončilo celý Dakar jen 15 závodníků.
 
Auta - jak jsme mohli vidět např. v sestřihu na Eurosportu, týmový příkaz pro S. Peterhansela byl jasný - zpomalit! To znamenalo jen jediné - Nani Roma půjde dopředu. Ačkoliv včera se to nějak pomotalo a Mr. Dakar vyhrál, dneska se již držel příkazu a Nani vyhrál s náskokem necelých šesti minut. Třetí skončil Nasser Al-Attiyah se ztrátou téměř hodiny. Vzhledem k tomu, že všichni tři jeli v týmu Mini, tak to bylo asi jedno, nicméně (moje soukromá úvaha) - Nani měl amerického sponzora, stejně jako Laia Sanz - velmi silnou skupinu KH-7 a je klidně možné, že došlo k nějaké zajímavé finanční nabídce sponzoringu pokud "jejich" jezdec zvítězí. Vůbec bych se nedivil, kdyby to bylo takto. Historie se na to ptát nebude a Nani získal svůj druhý titul (první vyhrál v kategorii motocyklů) a Peterhansel skončil druhý.
 
No a v kategorii kamionů zvítězil nakonec s náskokem 3 minut a 11s Andrej Karginov před G. de Rooyem. Další tři místa jsou opět Kamazy a na šestém místě Aleš Loprais se ztrátou pěti hodin. Dnes si ale připsal etapové vítězství, což bylo příjemné ale asi to před pár dny vypadalo ještě na lepší umístění. Závod dojeli i další závodníci z našich týmů - V. Vildman na 13. místě, Artur Ardavichus z Kazachstánu ale s českou Tatrou na 14. místě, Tomáš Vrátný na 17. místě, Jan Tománek na 18. A R. Kasák na 43. místě.
 
Foto: F5 Media Pool, stránky SP Moto Dakar, Fanklub Ivana Jakeše
 
 
 
 

sobota 18. ledna 2014

DAKAR 2014 - ETAPA 13

Závěreční etapa z La Sereny do Valparaiso měří 378km z toho 157km je speciál.
Trať speciálu se kroutí v kopcích, bude tam spousta kaktusů  typické scenérie pro jihoamerický Dakaru, tak jako ho známe z minulých let. Mohlo by se zdát, že už to je čistá formalita ale každý rok se stává, že jeden nebo více závodníků během poslední etapy zůstane na trati s problémy nebo dokonce závod nedokončí. V paměti asi máme nešťastníka Chaleca Lopeze, který v roce 2011 poslední den přišel o naději závod dokončit podiovým umístěním. Jeho 40 minutový náskok před Rodriguesem zmizel jako pára nad hrncem, když v poslední "formální" etapě přišla fatální porucha zadního tlumiče a Lopez skončil s bramborovou medailí.
Letos to bude ještě větší boj - kromě motorek i v autech, kde je rozdíl mezi prvními jen v řádu desítek sekund. Ale i motorky budou velký boj o eventuální pozice s vyjímkou té první, kde by se muselo stát něco absolutně neočekávaného, aby Coma se svým náskokem o vítězství přišel. Ale Cyril Despres bude zcela jistě bojovat o podium, protože naděje tu stále je. Do dneška druhý Barreda se prakticky o podium připravil dnešní havárií a posunem na sedmé místo ale jestli někdy pojede naplno, tak právě zítra, kdy by mohl umístění maličko vylepšit - nebo hlavně si vylepšit osobní reputaci u svého týmu, například etapovým vítězstvím.
 
Připravte se na pořádný masakr. Sledujte náš facebook a hlavně - zkuste štěstí v naší soutěži vyhlášené včera na blogu. Ceny jsou krásné a je téměř jisté, že asi nikdo neodpoví úplně správně na všechny otázky a bude se hodně hádat. Tak to zkuste!
 
 
 Ještě tabulka vzdáleností pro tracking:
WP1 - 41km
WP2 - 68km
WP3 - 113km
WP4 - 135km
ASS/tancovačka - 157km
 

pátek 17. ledna 2014

IRITRACK

Na facebooku se mě jeden fanoušek zeptal, co je na fotce v albu...
Tak mě napadlo, že sem hodím detailnější příspěvek.. Třeba vás to bude zajímat.
Zařízení na fotce je IRITRACK. Je to výrobek francouzské firmy Astrium, která se dříve jmenovala TD-Com. Existuje už dlouho - v roce 1985 jí založil Thierry Sabine (zakladatel Rallye Dakar) se dvěma kolegy a měla nabízet a vyvíjet systém, pro sledování účastníků rallye. Dodnes se tím zabývá ale rozšířili působnost o satelitní komunikace apod. Iritrack je základem bezpečnostního řešení rallye Dakar ale i řady dalších závodů. Je to komunikační systém a satelitní sledovač. Používá se od roku 2004. Letos se používá jeho třetí generace.
Nový model umožňuje organizátorům z vrtulníku vyhledat konkrétního jezdce (nebo obecně vozidlo) s přesností na pět metrů - prakticky odkudkoliv a okamžitě. Na rallye má firma 25 lidí, kteří zajišťují chod systému, který umožňuje i komunikovat s jezdci, kteří se nehýbají ve speciálu (porucha) a zjistit, jestli nepotřebují lékařskou pomoc apod. Zajišťují také veškerou komunikaci z bivaku - včetně přenosů pro novináře atd. Denně se z bivaku odesílá přes satelit kolem 30GB dat. Během závodu se používá kolem 600 krabiček Iritrack (na snímku), které má každé vozidlo (u motorek je v odpruženém držáku vyráběném firmou Touratech pod GPSkou). Kromě toho dodávají organizátorům 50 satelitních telefonů a přibližně stejný počet terminálů pro datové přenosy z terénu. Iritrack má v zásadě čtyři tlačítka - žluté je zapínací. Červené je pro přivolání zdravotní pomoci pro jezdce nebo jiného závodníka. Jakmile se zmáčkne, organizátoři okamžitě vidí polohu toho zařízení a že je potřeba vrtulník s lékařem. Zelené tlačítko informuje organizátory že závodník nebo jiný závodník v tom místě má mechanický problém se strojem a proto se nehýbá. Modrým tlačítkem se aktivuje normální hlasový komunikátor s operátorem v centru, kde se dá nahlásit detaily situace apod.
Iritrack má letos také funkci, která okamžitě vysílá hlášku organizátorům, když vozidlo stojí, projde nějakým velkým přetížením (náraz, pád, skok...) a nebo se převrátí nebo podstatně naklání. Na Dakaru je nastaveno že pokud dojde k přetížení a vozidlo se pak zastaví na tři minuty, automaticky se volá organizátorům. V případě nenormálního úhlu vozidla (krabičky) je to to samé. Organizátoři mohou jezdce zpětně volat, jestli je všechno v pořádku. O tom ve středu mluvil Jan Veselý - systém je navíc spojený s vysílačem Sentinel, který dává informaci autům a kamionům, že se někde před nimi nachází motorka nebo čtyřkolka. Jakmile Sentinel běží, vydává odporný zvuk jako když je spuštěný alarm a při každém naklonění motorky (ani nemusí dojít k pádu), se to spíná automaticky a bylo to prý dost otravné. K Iritracku jsou pochopitelně připojené antény satelitního telefonu a GPS, bez kterých nefunguje. Pokud při pádu dojde k poškození antén, má jezdec ještě záložní zařízení - radiomaják Ballise.
Držáky a antény včetně kabeláže si jezdci kupují, vlastní iritrack (stejně jako balízu a GPSku) si jen půjčují proti poměrně vysoké kauci.

Čtenářská soutěž DAKAR 2014 č.2

Jak jsem slíbil, vyhlašujeme druhou a to hlavní čtenářskou soutěž o ceny k letošní Rallye Dakar.

Na rozdíl od té první, bude trošku obsáhlejší ale možná snadnější. Každopádně pokud jste pečlivě sledovali články, komentáře, fotografie a videa z letošního Dakaru a ovládáte trošku vyhledávání na internetu, nebudete mít problém. A hlavně - pobavíte se a dokážete si, že o rallye a Dakaru víte hodně. Některé otázky byly navržené ve spolupráci s partnery a dakarskými závodníky (např. Ivo Kaštanem) a zcela jistě vám přinesou zajímavé chvíle při hledání správné odpovědi. Protože se zabýváme prakticky jenom o kategorii motocyklů a čtyřkolek, budou se otázky týkat těchto vozidel, týmů a jezdců. Soutěže pro fanoušky aut a kamionů jistě najdete na jiných webech.


Otázka číslo 1:
Od počátku dakarské rallye byli jezdci sponzorovaní nebo podporovaní různými výrobci. Reklama k rallye patří téměř neodmyslitelně. Ve kterém roce jsme už na Rallye Dakar nemohli vidět reklamy tabákových firem?
 
Ačkoliv FIA rozhodla o ukončení veškeré tabákové reklamy v motosportu od konce sezóny 2006, na Dakaru 2007 ještě startoval například tým KTM Gauloises s reklamou tohoto francouzského tabákového výrobce. V roce 2008 byla tabáková reklama na Dakaru již zakázaná ale ten ročník byl kvůli hrozbě teroristického útoku zrušený den před startem. Takže správná odpověd je v roce 2008 jsme již reklamy na Rallye Dakar vidět nemohli - ani na těch pár záběrech ze Lisabonu před startem. Vesměs jste uvedli správné odpovědi. Někdo myslel že to bylo již v roce 2006 nebo 2007 ale stačí se podívat na rozhovor třeba s Ivo Kaštanem z rallye z roku 2007 a tam je vidět jeho motorka v barvách Gauloises apod.

Otázka číslo 2:
Na Dakaru startovali a startují mistři světa v nejrůznějších disciplínách. Několikrát jsme i letos mohli vidět například polského skokana na lyžích Adama Malysze - čtyřnásobného mistra světa. My chceme vědět, jestli na Rallye Dakar někdy startoval také vítěz Grand Prix silničních motocyklů a případně jeho jméno a ve kterém roce.
Tohle byla velmi těžká otázka. Prakticky by to znamenalo projít si mistry světa silničních motocyklů a zkontrolovat, jestli nestartovali na Dakaru. A zjistilo by se, že ANO. V roce 1995 startoval v týmu Yamaha mistr světa 1984 v kubatuře 250ccm Christian Sarron. Je to jediný případ. Otázku do soutěže navrhnul Ivo Kaštan. Odpovědi byly prakticky všechny špatně, jeden soutěžící napsal že to byl Marc Márquez, což ale správná odpověď není. Může ho ale těšit, že existuje nejméně jedna fotografie, kde je tento závodník vyfocený jak na jedné z dakarských etap sleduje závod v rámci propagační týmové akce.

Otázka číslo 3:
Na letošním ročníku Rallye Dakar startovali (nebo měli startovat) závodníci z mnoha zemí světa. Zajímá nás, jaký byl poměr závodníků z Ameriky (Severní + Jižní) proti zbytku světa. Můžete uvést procenta nebo přesný počet. Otázka se týká všech vyhlášených kategorií - tedy nejen kategorie motocyklů. V případě mezinárodních posádek automobilů nebo kamionů pochopitelně počítáme jednotlivé členy posádky samostatně.
Správná odpověď je 28% obě Ameriky : 72% zbytek světa
Pro zajímavost - na startu bylo celkem zapsaných 431 vozidel, závod ukončilo 204 vozidel. Ovšem v kategorii motocyklů startovalo 174 a dokončilo jen 78 a v quadech z původních 40 dokončilo jen 15.

Otázka číslo 4:
Ve kterém roce získal jezdec s motocyklem o kubatuře do 450ccm poprvé umístění v první trojce v jihoamerických Dakarech? Napište také jeho jméno a umístění.
Až na pár vyjímek všechno správné odpovědi - David Fretigné v roce 2009 a třetí místo.

Otázka číslo 5:
Jeden z výrobců motocyklů získal letos po dlouhé době etapové vítězství. Po kolika letech to bylo a jak se jmenoval jezdec, který tehdy pro tuto značku etapu vyhrál?
Tohle proběhlo snad všemi médii. Honda - po 25 letech. V roce 1989 získal etapové vítězství Gilles Lalay. Tak a jeden člověk napsal, že před 16 lety vyhrál etapu jezdec Flick. Pochopitelně jsem to ověřil a skutečně, francouzský závodník Flick na Hondě vyhrál první etapu z Paříže do Narbonne s 10km speciálem v La Chatre. A ta etapa není (na rozdíl od mnoha jiných ročníků) uvedená jako prolog ale jako skutečná etapa. Takže tento soutěžící získává jako jediný bod, protože opravil nesprávně uváděný údaj, který dokonce zveřejnila i Honda v tiskové zprávě. Na druhou stranu nevíme, jestli to byl amatér nebo člen nějakého továrního týmu a je možné, že před těmi 25 lety jel Lalay s podporou továrny, kdežto Flick ne. Mediální informace uváděla že "tovární jezdec získal pro 25 letech etapové vítězství". Ale moje otázka tak nezněla a proto je ta odpověď tedy před 16 lety.

Otázka číslo 6:
Kolik lidí se odhadovalo že sledovali loňský Dakar ve všech zemích, kudy trasa vedla? Stačí uvést přibližné číslo v milionech.
Tohle šlo celkem snadno najít v oficiálních informacích na webu dakar.com nebo vygooglovat na řadě portálů, kde tyto údaje zveřejnili také. Bylo to "dakar v číslech". Správná odpověď je 4.6 milionu lidí. Někteří evidentně našli tu správnou stránku ale napsali údaj o počtu diváků televizí (miliarda). Ale vesměs to byly odpovědi správné.

Otázka číslo 7:
Jaké je historicky nejlepší etapové umístění ženy v kategorii motocyklů na Rallye Dakar? Napište její jméno, ročník Dakaru a umístění.
Tohle bylo minimálně na dvou místech na našem facebooku i s fotkami - musel se ale přečíst celý ten odstavec, nejen jeho první část. V první části se totiž psalo o celkem známé Andreee Mayer a jejím osmém místě ale v poslední větě je uvedena správná žena - Veronique Anquetil a čtvrtá pozice v etapě na Dakaru 1984. A překvapivě přišla jen jedna správná odpověď.  

Otázka číslo 8:
Může jezdec motocyklu v kategorii "bez asistence" s poruchou motoru domluvit s jiným závodníkem ale z kategorie čtyřkolek pomoc při odtažení do cíle etapy aniž by byl penalizován nebo diskvalifikován?
Tady jsem to asi udělal zbytečně těžké tím příkladem ale správná odpověď je ANO. V regulích se skutečně nerozlišuje, jestli závodníka do cíle speciálu nebo spojovačky dotáhne vozidlo z jiné kategorie. Vzpomeňte si na Honzu Veselého a jeho anabázi s tažením motorky za kamionem. Teoreticky může kdokoliv táhnout kohokoliv a také jeden závodník může pomoci i třeba částí svého motocyklu nebo své výbavy jinému závodníkovi bez ohledu na kategorie.

Otázka číslo 9:
Jezdci během etapy projíždí celou řadou kontrolních bodů. Na některých bývají kontroly, některé jsou bez kontrol a načítají se pouze projetím daného místa s určitou tolerancí. Chceme vědět, kolik takových bodů v etapě bývá celkově a jaká je tolerance průjezdu bodů typu "waypoint" v metrech.
Stačilo si přečíst rozhovor s Janem Veselým a odpověď z rozhovoru bych považoval za správnou. Různých bodů na trase jsou desítky. Valideace průjezdu se liší podle typu bodu. Některé body se zobrazují neustále, jiné v radiusu 3km, další ve vzdálenosti 800m a většina ve vzdálenosti 200m. Ale validace průjezdu bývá 90m a jen v případě skrytých waypointů je to 200m. Někteří rozepsali podrobně typy bodů, jiní jen obecně že jde o desítky bodů ale všechny odpovědi považuji za správné.

Otázka číslo 10:
Jezdci musí povinně vézt zásobu vody pro případ nouze a kromě toho povinně musí používat vak na vodu na zádech (tzv. camelbak). Kde vozí povinnou nouzovou zásobu vody Cyril Despres na svém motocyklu? Vyberte správnou odpověď z následujících možností:
a) ve volném prostoru v předních tlumičích
b) v nádržce pod krytem motoru
c) v prostoru uvnitř zadního blatníku
d) pod sedlem
e) v odlitku zadní kyvné vidlice
Na tuhle odpověď stačilo prohlédnout fotky Cyrilovy motorky z bivaku o volném dnu, kde je vidět nalévací šroub na zadní kyvné vidlici a v diskuzi k fotce to je napsané jasně. Někteří tady evidentně hádali - opravdu vodu v předních vidlích vozit nejde :)

Otázka číslo 11:
Cyrila Desprese známe z minulých let především jako hlavní postavu závodního týmu KTM. Jeho dakarská kariéra ale zahrnuje účast i na jiných značkách motocyklů. Napište na kterých značkách motocyklů Cyril Despres ve své dakarské kariéře závodil.
Tohle byla těžká otázka, protože se moc nepíše o tom, že v roce 2000 startoval na Dakaru na Hondě XR400. Jeho účast ve slavném týmu BMW Gauloises je známá, stejně jako pozdější a úspěšnější účast v týmu KTM. Letošní start na Yamaze je čtvrtá značka. Většina odpovědí byla špatně, jen dva soutěžící uvedli i Hondu.

Otázka číslo 12:
Kolik tripmasterů má na svém motocyklu úspěšný slovenský závodník Štefan Svitko?
Stačilo se podívat na fotku z bivaku a bylo to jasné - dva. Ostatně drtivá většina závodníků má dva tripmastery a nespoléhá na měření vzdálenosti pomocí GPS v případě poruchy tripmasteru. Většinou jezdci nastavují na jednom celkovou vzdálenost a na druhém dílčí.

Otázka číslo 13:
Jakou maximální rychlostí (ověřenou) dokáže jet soutěžní motocykl na letošním Dakaru v etapě?
Fotografie tovární Hondy Javiera Pizzolita s přepnutým displejem tripmasteru RNS na zobrazení maximální rychlosti je ve fotkách z bivaku a číslo hovoří jasně - 183km/h. Pár soutěžících zmátla fotka Cyrila, který jede 174km/h což je screenshot z televize.  

Otázka číslo 14:
Kolik minut penalizace dostává závodník za první výměnu motoru v závodě?
Všichni odpověděli správně - 15 minut.
 
 

Vítězové:

Po vyhodnocení došlých odpovědí tu máme jasného vítěze, který měl deset správných odpovědí.
Je to:

Štěpán Přibáň z Prahy

Druhé a třetí místo obsadili se shodným počtem osmi správných odpovědí:

Martin Jeřábek z Pardubic a Richard Severa z Býchor

Všechny tři budeme kontaktovat ohledně zaslání cen a všem děkujeme za účast a podporu naší stránky a facebooku během letošní Rallye Dakar a doufáme, že se vám to líbilo a soutěž vás bavila.
 


Odpovědi posílejte na mail: D2014-DSS@touratech.cz
Z odpovědí s největším počtem správných odpovědí oznámíme tři vítěze v neděli 19. ledna 2014 do půlnoci. Za každou správnou odpověď bude bod, kdo získá největší počet budů bude první atd. V případě shodného počtu bodů budeme losovat.

A o co soutěžíte?
Máme pro vás opravdovou lahůdku - sběratelskou exkluzivitu. Originál tričko a dvě košile které "fasovali" závodníci týmu KTM Gauloises na Dakaru v Africe. Tuto nádhernou cenu věnovali dakarský závodník Ivo Kaštan s manželkou. Dále dakarská trička z kolekce Touratech Dakar® které věnuje touratech.cz a pro všechny výherce také energetické nápoje Rockstar od energydrinky.cz
Ty historické košile a trička mají velikost cca M a pochopitelně není možné je vyměnit za jinou velikost, protože žádná jiná už nejsou nikde k dispozici. Jsou to památky na Dakar z minulých let a asi největší slávy týmu Gauloises. Trička z kolekce Touratech Dakar® jsou k dispozici ve všech možných velikostech a s výherci se spojíme a domluvíme zaslání správné velikosti.
 

Pravidla:

1. Pořadatelem soutěže je 20-20 Vision Graphics s.r.o., 58601 Jihlava, IČ: 49967819
2. Soutěže se nesmí účastnit spolupracovníci společnosti 20-20 Vision Graphics s.r.o., ani jejich rodinní příslušníci.
3. Každý soutěžící smí odeslat pouze jednu odpověď
4. S osobními údaji soutěžících bude nakládáno v souladu se zákonem č. 101/2000 Sb. o ochraně osobních údajů.
5. Jména výherců soutěže budou zveřejněna na blogu dakarrallye.blogspot.cz nejpozději do 24h po skončení soutěžního kola. Soutěž bude uzavřena 19.1.2014 ve 12:00h
6. Průběžný součet hlasů bude aktualizován minimálně jednou denně na blogu nebo FB stránce
9. Ze soutěže budou vyloučeny odpovědi bez uvedení plného jména, adresy, e-mailu a telefonního kontaktu
10. Ceny vítězům budou odeslány na adresy uvedené v soutěžním mailu do 5 dnů po skončení soutěže

Aktualizace 18.1. Počet zatím obdržených odpovědí: 3
Aktualizace 19. 1. Celkový počet obržených odpovědí: 13
 
 
 
 

DAKAR 2014 - ETAPA 12

Dnešní etapa bude výrazně kratší než včerejší - závodníky čeká 350km speciál přímo z bivaku a následuje 349km spojovačka do cíle v La Sereně na pobřeží Pacifiku. První část speciálu (do CP3) je po tvrdých cestách, od 201km následuje pořádná dunová pasáž s výjezdy v řádu stovek metrů až do konce (150km).
Bivak v El Salvadoru zvolili pořadatelé proto, že leží ve vyšší nadmořské výšce než Copiapo a díky tomu se snad podaří eliminovat ranní mlhy zvané Camanchaca, které v minulosti zapříčinily opožděné nebo posunuté starty, protože v mlze nemohly létat vrtulníky.

Po delší době se objevila jedna fotka holandského závodníka v kategorii bez asistence (malle moto), kterého znají dobře v Krkonoších, kde žije a jezdí - Jana Bastiaana Nijen Twilhaara.
Osobně považuji kategorii bez asistence za vůbec nejtěžší na celém Dakaru a jezdci, kteří v ní vydrželi až takhle téměř do konce, jsou opravdoví hrdinové. Jak říkal v rozhovoru Jan Veselý - je to svět sám pro sebe, organizace je trošku přehlíží, média se jim nevěnují a jen málokdy se ukáže fotka jak si opravují motorky v bivaku nebo dokonce z trati.

Tabulka dnešních waypointů na trackingu dakar.com:
CP1/WP1 - 13km
WP2 - 46km
CP2/WP3 - 90km
WP4 - 145km
WP5 - 190km
CP3/tancovačka - 201km
WP6 - 210km
WP7 - 237km
WP8 - 271km
CP4/WP9 - 300km
WP10 - 329km
ASS/tancovačka - 350km

Jako každý den, průběh etapy, veškeré zajímavosti co se kde objeví, fotky, videa... najdete na naší FB stránce www.facebook.com/dakar.cz
Rádi bychom letos překročili hranici 2000 fanoušků, zbývá nám asi 200, tak pokud se vám naše práce líbí, tak nás podpořte a olajkujte náš FB.



čtvrtek 16. ledna 2014

DAKAR 2014 - Etapa 11

Anfofagasta - El Salvador    
Spojovačka: 144 km, speciál: 605 km
V dnešní etapě poznají jezdci veškeré nástrahy poušťě Atacama, což společně s extrémní délkou etapy, stále se stupňující únavou, mnoha brody a dunovým polem u Copiapa znamená jediné - bude to těžká zkouška která ještě může zamíchat kartami.
David Castera včera komentoval trať dnešní etapy a upozornil na náročnost zejména pro motorkáře.

Sledujte náš facebook na adrese www.facebook.com/dakar.cz kde jako obvykle najdete vše podstatné, co se dnes odehraje.

Dnes během dne také vyhlásíme velkou soutěž o ceny. Sledujte průběžně blog a facebook, ať máte co nejvíc času na soutěžení.

Jan Veselý - rozhovor

Jak jsem avizoval předem, dnes odpoledne se tu stavil český závodník, který žije v Německu, Jan Veselý, který se právě vrátil z letošního Dakaru na kterém musel neplánovaně skončit už po třetí etapě. Povídali jsme si přes dvě hodiny o všem, co se týká závodění na Dakaru a všem co se toho týká.
 
Jaké máš pocity po tom, co se letos stalo? Jseš naštvaný, zklamaný nebo jak se cítíš?
Už to ze mě trošku spadlo, potřeboval jsem čas abych se dostal z té únavy taky způsobené posunem času. Pocity jsou takové, že už to neřeším ale zklamaný jsem. Letos jednoznačně selhávala organizace a je to něco, co jen tak nenechám být. I kdyby to chtěli zamést pod koberec. A nebudu sám. Oni to určitě řešit budou, už kvůli tomu, že mezi "postiženými" je Patronelli, kterého jsem viděl v místní televizi rozčileného doběla.
 

Tys ho viděl jak ta padá nebo jsi přijel až když už někde ležel nebo jak to bylo?
No celé to bylo takhle. Asi to nakreslím. Byl tam ten dlouhý šílený výjezd. Musel jsem spojkovat abych se vůbec dostal nahoru. Motorka už na jedničku vůbec nejela. Peklo. Asi tou nadmořskou výškou. No a nahoře byla taková plošina na hřebenu a tam stál člověk od organizátorů a kousek za ním zaparkovaná organizační Toyota a ukazoval nám, že máme jet takhle tudy na druhou stranu. Navigace ukazovala přibližně tím směrem, CAP byl spíš trošku doprava ale to je normální. Tak jsme tam najeli. Asi pět motorek v jednom momentu. Dolů to byl příšerný padák ale jet se to na začátku dalo. Bylo jasný, že tudy se zpátky už jet nedá. Poslední místo, kde se dalo ještě zastavit nebo to položit a nějak dostat zpátky nahoru bylo kousek od toho auta. Dál už to jelo po takových jakoby břidlicových dlaždicích dolů. Tohle nejde jet nějak opatrně a pomalu, to by ses vyválel. Takže jsem to sjížděl a neuvažoval o tom, že to je špatně. Asi v polovině toho kopce už šipka začala ukazovat víc doprava a bylo jasný, že tudy to nevede ale nešlo nic dělat jen jet dál. V tom momentu kolem mě padal Patronelli - šel totálně panna-orel. Čtyřkolka na hadry, odpadávaly z ní cestou nějaké věci. Pak se někde zasekla a zastavila. Sjeli jsme níž a tam bylo víc takových údolíček. Tak jsme si mysleli, že to správné kudy se mělo jet, je to vedlejší. V jednom místě to šlo přejet přes takový hřebínek a tak jsme jeli tím směrem. V jednom okamžiku jsem viděl nahoře na tom hlavním hřebenu stát další organizační auta, tak bylo naprosto jasné, že nás poslali špatně. Ale nedalo se nic dělat. Kolem to bylo samý nesjízdný sráz, úplně vpravo stěna. Jak jsme přejeli do toho dalšího údolíčka, tak tam byla taková větší plošina a na ní ležela Fariova motorka. Už tam nikde nikdo nebyl. Tak jsme si říkali, že asi máme správný směr a jeli tudy dál. Vedlo to potokem, skalní stupně, postupně vyšší a vyšší a to už nešlo ani jet, házel jsem motorku dolů a skákal za ní. Pořád jsem si říkal, že to povede někam dolů k úpatí té hory a tam to někudy půjde objet a najet na cestu do bivaku. GPSka ukazovala směr úplně doprava ale tam to nešlo, to bylo pro horolezce. Tak jsme to házeli tím potokem a ten kaňon nebyl na začátku ani moc úzký. Vypadalo to že to půjde. Jenže pak jsme se dostali k takové průrvě, která byla z jedné strany zavalená obrovským kusem skály, která spadla a zavřela to na asi půl metru. Taková štěrbina. Tam už jsme jeli jen tři - já a dva bráchové italové, kteří byli o kousek za mnou. To bylo beznadějné. Zpátky to s motorkama nešlo. Už jsme uvažovali že ty motorky rozebereme a protáhneme tou dírou na truhou stranu po kusech a zase složíme. Všude bylo slyšet motorky - viděl jsem na nějakém svahu v obřích balvanech motorku jak práší - vlastně jen ten kouř a prach a chcíplo mu to a ani nešlo najít, kde ten člověk visí. Bylo to tam rozházené na několika kilometrech i do stran, protože se lidi snažili z té pasti dostat. Některým došel benzín, jiní zůstali viset jako my. Beznaděj. Tak jsem volal iritrackem pomoc. Použil jsem tlačítko pro komunikaci, ne červené. Anglicky moc neumím ale řekl jsem jim že jsem v kaňonu, že to nejde dopředu ani dozadu a chceme vrtulník. Ten operátor se jen zeptal jestli je někdo zraněný. Řekl - injury yes or no. Tak jsem řekl no. V tom momentu zavěsil. Volali jsme asi pětkrát. I ti italové to zkoušeli. Nakonec jeden z těch italů dostal operátora se kterým se dalo bavit a řekl mu, že potřebujeme ten vrtulník. Já mezitím vybalil a odpálil balízu. (Balisse je takový radiomaják na přivolání pomoci). My jsme mysleli, že přiletí, hodíme motorky na lano a oni nám je posunou o kus nahoru v tom korytě a budeme pokračovat. Myslel jsem, že to bude trvat hodiny, tak jsem si sundal promočené boty a dal je na sluníčku - kdyby nepřiletěli do večera, abych měl suché věci na noc. A najednou nahoře nade mnou na skále někdo řve něco francouzsky. Pochopil jsem že se mám sebrat a jít tam. Vyškrábal jsem se nahoru a koukám že tam byl vrtulník. Vůbec jsem ho v tom hluku toho potoka neslyšel přiletět. Byl to takový malý vojenský vrtulník s plexisklovou kabinou ale byl turbínový. Odvezli jednoho Itala a že se pro nás vrátí. A za asi 20 minut přiletěl. Nasedli jsme s druhým Italem a snad deset minuto točil rotorem a nešlo mu vůbec odlepit od země. Jak se to odlepilo, najednou to sklopil a vystřelil a už to bylo dobré. Jak jsme stoupali tak jen pilot ukazoval na ty skály a říkal tam, tam, tam a ukazoval na rozseté motorky. Netušili jsme, že tady končíme. V bivaku jsme přečkali noc, ještě někoho dalšího dopravili asi při jedné další cestě vrtulníku a zbytek nocoval v horách. Na té poslední cestě jim tam vezli jídlo a nějaké věci. Já jsem spal venku na verandě s Jakešem, říkal mi, že moc dobře ví jak tahle situace chutná, že si to zažil. Pořád jsem ale myslel, že to nějak půjde. Pak nám řekli, že nás nechávají v závodě a jak sem dopraví motorky, že ukončí předchozí etapu na nějakém WP předtím a budeme normálně pokračovat. Netušil jsem, že motorky za čtyři dny ještě ani neuvidíme. Snad teď je měla vyprostit armáda. Prakticky po týdnu. Ráno nás naložili do autobusu, přidali ještě další motorkáře co tam nocovali a sváželi je vrtulníkem a asi čtyři hodiny nás vezli na nějaké letiště, které ani řidič nemohl najít. Tam nás posadili na normální letadlo do dalšího bivaku, který byl vedle letiště. Pořád nám říkali, že budeme pokračovat, že nám ten předchozí den nějak všem zprůměrují a napíšou čas všem stejný a pojedeme dál. Ale bez motorek to nešlo a i armáda s tím vyproštěním měla problémy. Slovenští kamarádi mi nabízeli že mají volné místo v doprovodném autě a že mám jet s nima ale nechtěl jsem je zatěžovat. U kamionů pro mě nebyla práce, tím jak jedno auto vypadlo, tak tam bylo mechaniků dost a tak jsem chtěl odsud vypadnout.
 
Organizátoři se ti omluvili nebo ne?
Několikrát se omluvili ale to je dost málo platné, když jejich chybou tolik lidí skončilo. Rozhodně to tak nezůstane a řada lidí už je teď rozhodnutá jít do soudního sporu když to bude potřeba. Dakar je hrozně drahá záležitost a oni s těmi přípravami a investicemi účastníků vůbec nepočítají. Letos bylo evidentní, že tam organizace skřípe. Trať byla mimořádně obtížná a ty maratonské etapy a hlavně odlišné trasy pro motorky znamenaly zvýšené nároky na organizační týmy a zdálo se, že lidí je pořád stejně a dělají vlastně dvojí práci, to znamená, že to zajištění nebylo takové, jaké mělo být.
 
Víš že v závodě startoval holandský závodník který jezdí v Krkonoších?
Slyšel jsem to ale nikde jsem se s ním asi nepotkal. Já ho osobně neznám. Jede ale v kategorii bez asistence (malle moto) a to jsou ti největší borci, před těma se musí smeknout. Jejich kategorie je vlastně takový svět sám pro sebe. Ten jejich kamion (Elf) je vždycky zaparkovaný někde v rohu bivaku - daleko od všeho toho ruchu a událostí. Oni si tam najedou, rozloží si deky a opravují motorky jako kdyby byli někde u nich doma na dvorku. Je tam klid, není tam takový rámus. Já jsem spal na všech svých dakarech blízko kamionů, protože jsem vždy jel v týmu, který byl především kamionový. A to znamená, že když dojedu třeba kolem té čtvrté odpoledne - vlastně já nikdy moc nedojížděl za tmy, to byly vyjímky. Obvykle jsem dorazil za světla. Dal jsem si pozdní oběd, pak si udělal ty práce na motorce - gumy, řetěz, vyměnit filtr, zajít si do kamionu pro olej a tak. Potom večeře. Připravit si roadbook na další den a třeba kolem jedenácté zalézt do stanu. V té době často přijíždí teprve kamiony co měly problémy do bivaku a začíná se pracovat a naopak ti, kteří už mají hotovo, oslavují že to dneska do bivaku dojeli. A znáš to - Moraváci. Slivovička a tak. Takže když bych měl usnout, slyším kladiva a zvuk elektrocentrál. Všude kolem je to stejné. A ti z malle moto? Pokud neopravují něco zásadního, tak tam mají pohodu, povídají si nebo tak polehávají u těch motorek, žádná centrála, žádný kladiva do rána. Chodí spát dřív a jedou si takový svůj vlastní Dakar, který je asi nejvíc příbuzný s tím, jak se jezdil Dakar dřív. Dneska rozhodně polovina závodníků spí v obytných autech s klimatizací, mají tam komfort, televize, hry... Maséři jsou naprosto běžná věc. Stany jsou na ústupu. Často tam s nimi jede celá rodina, jako na nějakých enduro závodech na víkend. Dakar se hrozně mění. Rozhodně ale malle moto je kategorie, která má největší kouzlo a opravdovou dakarskou atmosféru. Ti lidi kašlou na to, že o kus dál stojí doslova stanové město Hondy. Oni jedou svůj vlastní závod. To je pravý Dakar. Ale teď mě to trošku chybí. Jak jsem přiletěl domů, tak jsem nemohl usnout, chyběla mi ta zvuková kulisa. Říkal jsem si ze srandy, že si koupím elektrocentrálu a na noc si jí pustím pod oknem abych měl u čeho usínat.
A Lenka by ti mohla k tomu bouchat kladivem do nějakého disku od náklaďáku... :)
 
Bavili jsme se o tom, jaké zázemí mají další týmy "od nás" - SP Moto a tým Ivana Jakeše. Jaká je realita?
Ivan jel vlastně stejně jako vloni. Jeho tým je menší ale funguje jako dokonale namazaný stroj. Každý ví co má za úkoly, co má dělat a dělají to perfektně. Má tam tři lidi - mechanik, řidič doprovodného auta a takový logistik. Ty činnosti se mění podle toho co je právě potřeba ale mají v tom pořádek, organizaci a jsou dokonalí.
SP Moto kde jede David Pabiška a Štefan Svitko obrovsky překvapili. Na ty dva závodníky tam mají spoustu doprovodných aut a skvěle jim to funguje. Každý jezdec má svého mechanika a kromě toho tam jsou lidi, kteří se na profesionální úrovni starají o všechno co se toho týká včetně mediálních věcí. V autě měli jednoho člena Tublatanky a bylo evidentní, že vědí jak takové mediální věci organizovat. Pabiškovi rozhodně prospěla ta nová motorka. Je to obrovský skok dopředu a je to hrozně znát. Pochopitelně asi má natrénováno ale ta technika je zásadní. Vem si, že jedeš po 40km dlouhé rovné cestě a když to točíš naplno, tak jsem z toho vyloudil asi 150, možná 155km/h. A kolem tebe frnkají lidi co jeli desítky míst za tebou a předjíždí tě o 30km/h. A to mám vlastně skoro novou motorku. Ta technika šla obrovsky dopředu. Teď koukáme na Cyrilovu motorku v bivaku - rekluzní spojka, to tam mělo hodně lidí. Ale podle mě ta Honda a KTM jedou podstatně líp a projevuje se to. Yamaha trošku zaspala.
S tím SP Moto i Jakešem to potvrzuji i tady z mé strany. Informační tok, který ty dva týmy produkují, je úžasný. Je to skvělá práce. Čekal jsem, že první dny to bude našlapané a potom, jak to většinou bývá, přijde jedna zpráva s informacemi z minulého dne a dva dny stará fotka. Ale oni se překonávají. Je to lepší, než co novinářům rozesílá třeba tým Sherco nebo Laia (resp. španělská Honda) apod.
 
Byla nějaká změna v navigační výbavě a tak?
Nic zásadního. Na GPS to konečně ukazuje neprojetý waypoint.
To šlo ale zobrazit na té stránce a ty co jsi neprojel nebyly negativní ne?
To tam je pořád ale když dojedeš na třeba WP7 a chybí ti předchozí bod, tak tam skočí takový vykřičník a upozorní tě, že nemáš projetý předchozí bod a musíš zvolit jestli chceš jet zpátky na něj nebo ne. Když víš, že jsi ho projel a je to jejich chyba, tak to můžeš přeskočit. Třeba jsem vyrážel hned na startu z té brány a oni jí asi měli o kus vedle. Přijel jsem na první WP a začalo to upozorňovat že nemám WP1. To bylo jasný, že to je jejich chyba, protože WP1 byl přímo start. Tak dáš pokračovat a je to. Šikovná funkce.
Pak ještě upravili pár věcí v zobrazení, ta navigace má jiný software, takže se trošku jinak chovala ale v principu to je pořád stejné. Třeba se navigace automaticky kalibruje na waypointech, takže teoreticky kdyby odešel tripmaster, tak se dá dojet podle navigace, ty vzdálenosti budou docela sedět. Jinak žádná zásadní změna.
 
Jak ty vůbec naviguješ? Připravuješ si roadbook zvýrazňovači? Jedeš podle azimutů? Znáš všechny ty symboly?
Roadbook si připravuju ale asi jinak než ostatní. Zjistil jsem, že při mém způsobu jízdy nepotřebuju tolik ty barevný omalovánky. Ale moc mi pomáhá, když si z úvodu roadbooku dopíšu čísla waypointů do příslušných políček roadbooku.
 
Waypointů jsou desítky, ne jen to co vidíme na "trackingu" na webu. Nejsou číslované, je tam jen značka waypointu nebo CP, je to tak?
Pořád je to stejný. Takže já najdu první WP v roadbooku a napíšu k němu číslo 1. K druhému 2 a třeba k šedesátému 60. Pak to hrozně pomáhá, protože navigace mi ukáže, který WP jsem právě projel a někdy když se motáš třeba v dunách, tak projedeš nechtěně jiný WP a je fajn vidět, že to je číslo třeba 55 a tím se ujistíš, že jseš na správném políčku roadbooku. To pomáhá. Když to neuděláš, tak se v tom ztratíš. Vidíš že jseš na WP55 ale nevíš jestli to je fakt ten, který máš zrovna v roadbooku nebo ten další na který jsi narazil při vyjíždění apod. Někdy ty waypointy hrozně trápí. V té etapě v černém lávovém písku byl jeden waypoint na vrcholku duny, já jsem myslel, že tam snad nevyjedu. Zkoušel jsem to ze všech stran, pak vidíš 400m, 300m, píp a vektor a můžeš odsud. Při tom najíždění můžeš chytit další WP a víš, hele tady je ten další o pár políček dál v itineráři.
 
A ty capy?
Já jezdím především podle vzdálenosti. Když už přečtu údaj o kilometrech, tak taky vidím tvar té situace na obrázku a podle toho se orientuju. Ty úhly jsou fajn, ověříš si, že jedeš správně. Ale je to strašně komplikovaný. Oni tam dávají těch úhlů hned několik. Normální cap (C) je úhel kudy vyjíždíš z políčka. Na repeateru vidíš jak se to číslo mění když točíš pravou nebo levou zatáčku. Musíš jet, nefunguje to když se stojí. To ukazuje nesmysly. Jenže oni tam často dávají C MOY, což je průměrný úhel, protože ta trať se pak zatáčí třeba jednou doprava, jednou doleva a pak zase doprava a ten úhel je průměr z těch zatáček. Nebo se tam dává další symbol, ten ani nevím, to znamená že to je úhel ne v místě odbočení ale až o kus dál až se trať srovná. Já rozhodně nejezdím podle toho, že bych kouknul na úhel a věděl, jak se bude odbočovat. Dívám se nejdřív na obrázek a okamžitě vidím, jak to bude. Někdo má s těmi obrázky problémy a víc preferuje úhly.
Z těch sto symbolů spoustu dodneška neznám. Některé holt pochopíš až tam jseš. Letos to bylo samé RIO. Pořád RIO. Samý koryta potoků a vádí. A vykřičníky.
 
No a co si myslíš o těch profesionálních továrních týmech?
Letos to bylo zase o kus dál. U KTM je na to tak nějak za ty léta člověk zvyklý. Honda letos byla určitě na stejné úrovni. A další taky. Všude čisto, mraky lidí co dělají jednu věc - specialista na tohle, specialista na tamto. Je to jiný svět. Ale ty motorky, podívej se na to - oni tam mají hmotnost plně naložené jako já mám prázdnou. Ale i jim se stávají chyby. Jak ta motorka shořela.
Goncalves... prý to chytlo od trávy co zalezla mezi šusplech a svody.
Všichni to mají úplně natěsno. Karbonový nebo kompozitový kryt motoru a svod namotaný někde dole aby to mělo tu délku. Nejde tam vzduch, tak tam mají díry aby to větralo. Jak jedeš, nacpe se tam tráva. Od svodu chytne a od toho pak třeba prohoří nějaká hadička. Motorka ti hoří a ty o tom vůbec nevíš, protože jak jedeš tak to necítíš. Horko je takový, že vůbec necítíš že ti plameny šlehají na nohu. Až to zjistíš, je pozdě. Jak mu to chytilo, tak jsem přesvědčený že by to neuhasili pískem ani v pěti lidech. To nemá smysl - nádrž bouchne raz dva a ty tam uhoříš. Rychle od toho. Vem si kolik tam je benzínu a jak to začne stříkat, tak to prostě neuhasíš. Spíš to chtělo asi pomoct mu symbolicky. On i v bivaku brečel. Je to smůla.
 
Vedro. Jaké to bylo?
Smrtelný. Fakt smrtelný. Nikdy jsem neviděl padat lidi z motorek jako hrušky takovým způsobem. Ono když jedeš, je to celkem OK. Ale zastavíš a ve vteřině se ti začne vařit mozek. Padesát ve stínu, to je příšerný. Máš na sobě hadry, jseš okamžitě vykoupaný v potu. Jakákoliv fyzická námaha je šílená - jen vytáhnout motorku, otočit jí, zvednout. Cokoliv je peklo. Ti lidi vůbec nebyli připravení na to, co je tam čeká. Byli třeba vytrénovaní ale podle mě nevěděli, jaké to je v takových podmínkách na takovém žáru. Motorka rozpálená, helma horká tak, že pálila do ruky. Pití moc není, šetříš. Pak přijedeš na CPčko a tam ti dají ledový pití. Nedivím se, že to s někým švihlo.
Já tam někde jeden den jel a už jsem fakt neměl co pít a myslel jsem, že chcípnu. Tak jsem jako najel k nějakým divákům a hned mi dávali pití abych se napil. Chlap měl takovou termoflašku s vodou. Nalil z ní sklenici - dobře dvě deci. Tak jsem se strašně těšil, znáš ten pocit když máš fakt vyschlo a vidíš tu chlazenou orosenou sklenici. Hodil jsem to do sebe celý. Jenže ohuha - to nebyla voda ale pálenka. No co ti budu povídat. Náročný... :)
 
Povídej o těch lidech co jsi jim pomáhal a přijel kvůli tomu pozdě.
Mě už to bylo celkem ten den jedno, jel jsem si svoje a chtěl nějak dojet ve svém tempu. Ten první tam ležel a bylo to vážné. Jednoznačně na vrtulník. Kolaps, asi prý nějaká srdeční slabost. Tak jsem tam s ním čekal až ho naloží a vyrazil. Pak jedu dál a vidím motorkáře jak se válí u motorky. Jel jsem k němu a se lámanou angličtinou domlouváme že má zlomený koleno. Měl ho v nějakým úhlu divným. No nic. Tak se ptám, jestli by mohl jet, že bych mu pomáhal a jeli jsme spolu. On že jo ale "slowly". Já říkám, že slowly to v písku moc nejde, že musíme jet "moderate". On to nějak zkusil a pak že ne, že zavoláme vrtulník. Tak jsme je zavolali, oni potvrdili a jel jsem dál. Dojel jsem na konec, pak tam byl přejezd a benzínka. Dával jsem si kafe a vůbec jsem nechvátal, na dojezd bylo asi pět hodin, takže to bylo jedno. Odpočíval jsem tam, na benzínce hostesky, prostě show pro lidi. A najednou brum-brum-brum a přijel ten s tím kolenem. Tak říkám, co se děje. Prý přiletěl vrtulník, koukli na to, posadili ho na motorku a že má dojet, že koleno jako meloun není na vrtulník. Měli tam tolik zraněných, že holt musel jet i s tím. Co k tomu dodat?
 
Show, říkal jsi že to byla show i na benzínkách po cestě?
Hele oni to mají zmáknutý do detailu. Jestli jsou v něčem mistři tak v tom, jak z toho vytěžit maximum. Na té trase je mrak benzínek a nám do roadbooku na přejezd vyznačili ty, se kterými měli dohody kde máme tankovat. Ne že by tam byla lepší cena ale proto, že ty benzínky té společnosti to používali jako propagaci. Fakt hostesky, show na každé benzínce. Ono tě to potom začne i otravovat. Přijedeš do každého města a tam to je jarmark. Stánky. Miliony lidí. Všude nějací hodnostáři a celebrity a politici. Všude kamery atd. Čím víc tam jseš, tím víc závidíš těm klukům z malle moto v rohu bivaku na trávě, které tohle naprosto míjí.
 
Takže po té letošní akci máš pocit že to bylo špatný, že jsi vyhodil spoustu času a peněz pro nic?
Teď už jsem se z toho nějak dostal a neřeším to. Nemá to smysl. Prostě to organizačně nezvládli ze začátku a podcenili to a zkazili hodně lidem celý roky příprav. Někteří se na to chystali ne jeden ale několik let. A jeden ukázal tudy a všichni jsme skončili. Možná máme štěstí s tím Patronellim, on to tak nenechá. Taky ten jeden z těch bratrů italů co tam byl se mnou je novinář a určitě budeme chtít kompenzaci. Sonik to minule taky nenechal být a dostal pořádnou kompenzaci jak ho vyhodili de facto ze závodu a jel ho mimo. Oni nemají moc jinou možnost než nám to nahradit.
 
A do budoucna? Znova nebo něco jiného?
Já jak se tak na to dívám, tak opravdu mě chyběla ta atmosféra, kterou Dakar ztrácí nebo ztratil. Já fakt záviděl tu atmosféru jezdců malle moto.
Tak třeba tohle a nebo možná zkusit ten africký závod Africa Race. To je zajištěný, začíná to mít slušnou mediální sledovanost, sestřihy jdou v televizi a je to víc takový ten Dakar. Já si nemusím nic dokazovat, byl jsem tady už mockrát a je mi kolik mi je, tak kdybych něco jel dalšího, tak si vyberu to, co mě bude bavit. Všechno je otevřený.
 
Honzo díky moc.
Já děkuju, teď teprve si u Lenky na počítači čtu ten blog a hlavně facebook. Já moc na ty počítače nejsem a facebook nemám rád z minulosti - ale ty stránky o sportu a týmů jsou něco jiného než soukromé, takže to funguje a je to moc dobrý. A jsem rád, že tam je plno fanoušků a podporovali všechny, nejen mě. Děkuju moc za vzkazy a lajky u fotek.
A taky děkuju ze podporu kterou jsi udělal v jiných zemích (poznámka - informace o Honzovi jsme posílali pravidelně do Německa a do USA). Vážím si podpory od lidí v cizině, kterým bych mohl být ukradený a oni mě sledovali i když jsem nic nepředváděl.
 
Víš oni to tam mají jinak. Když někdo o nějakém jezdci píše, představí ho, píše jak se chystal a co dělá atd, tak ho tak nějak přijmou za "svého". A fandí mu, i když jede třeba kolem stého místa. Lidi čekají u počítačů jestli se objeví třeba pět hodin po dojezdu - protože měl problémy a hned napíšou "už je v cíli" a mají radost. Tebe znají, psal jsem o tobě od tvého prvního Dakaru 2010 a posílal jsem tam i ty fotky z bivaku jak je zdravíš. 
Vážím si toho moc a zdravím je. Jak mi přijde motorka (pokud to nebude vrak), tak jí sem k tobě dovezu a uděláme nějaké fotky speciálně a jenom pro ty fanoušky - na facebooku, blogu atd. Moc si toho vážím a zdravím všechny.
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 

středa 15. ledna 2014

DAKAR 2014 - ETAPA 10

Dnešní etapa bude opět náročná. Klíčové slovo bude "feš-feš".
Jede se z Iquique do Antofagasty. Všichni mají stejnou trať. Po 53km spojovačce následuje 631km speciál s poměrně dlouhou neutralizací (185km) a závěrečnou 5km spojovačkou se dojíždí do cíle. Neutralizovaný úsek ve speciálu je část, kde se nezávodí. Jezdcům se zaznamenají časy příjezdu do začátku neutralizace, potom přejíždí stanovenou maximální rychlostí neutralizovaným úsekem (obvykle jde o přejezd nějakého území, které vyžaduje např. ochranu kvůli životnímu prostředí nebo stavu trati) a z konce neutralizace vyjíždějí na trať v rozestupech, v jakých dojížděli na začátek tohoto úseku.
Dnešní speciál bude mimořádně obtížný. Začíná se na pobřeží Pacifiku poměrně slušným sjezdem. První část před neutralizací končí ve vysokých dunách. Celých prvních 200km bude převažovat písek. Ovšem hardcore bude ten druhý úsek od neutralizace. Rovnou je čeká kilometrový výjezd v masakrálním feš-feši. Autor trati David Castera na to přímo upozorňoval na brífingu, že na rozdíl od minulých let, kdy se to snažili závodníkům ulehčit, letos to vede tím nejhorším co v oblasti je. Jakmile tento úsek překonají, čeká je už poměrně snadná jízda zakroucenými cestami které spojují různé povrchové doly v této oblasti. Závěrečná pasáž jim ukáže pohled na slavnou pobřežní skalní "bránu" La Portada, která je kousek od bivaku v Antofagastě.

Dnešní vzdálenosti:
WP1 - 28km
WP2 - 60km
WP3 - 78km
WP4 - 91km
CP1 - 108km
CP2 - 122km
WP5 - 147km
WP6 - 169km
WP7/tancovačka a začátek neutralizace - 231km
WP8/tancovačka a konec neutralizace - 416km
WP9 - 472km
WP10 - 517km
WP11 - 565km
CP3/WP12 - 615km
ASS - 631km


Krátké shrnutí včerejšího dne:
Výsledky včerejší etapy ovlivnilo připsání penalizací za překročení rychlosti a výměny motorů, které se připisují někdy i s dvoudenním zpožděním. Ve včerejší etapě bohužel skončil jinak výborně jedoucí Alain Duclos na Shercu kvůli problému s motorem, který nechtěl nastartovat asi z důvodu rozbitého čerpadla. Několik kilometrů ho táhnul týmový kolega na kurtě ale bylo to zbytečné, duny v závěru dne byly takto naprosto neprůjezdné a Alain rozumně ukončil své trápení a nechal kolegu dokončit etapu a pokračovat. Je to velká škoda, tento už "veterán" dakarské rallye letos dokázal, že má na etapové vítězství a pořád se s ním musí počítat. Nemluvě o tom, že Sherco byla další značka, která míchala pořadí.
Výsledky po včerejší etapě a korekcích tedy byly Coma, Barreda, Viladoms... Despres na osmém místě ztrácel 2:30h. Svitko 11 se ztrátou 3.29 ale na desátého Davida Casteu ztrácí jen pár minut a mohl by se dostat do první desítky, není to rozhodně bez šance. Jakeš ztrácí něco přes čtyři hodiny na 12. místě. David Pabiška se dostal na 19. místo se ztrátou 6:15h. A jak jsme psali na facebooku o holanském jezdci, který žije v Krkonoších - Nijen Twilhaar se startovním číslem 126, tak jeho umístění po včerejšku je na krásném 51. místě - musíme uvážit, že to je jezdec naprosto bez doprovodu, jede sám a sám si dělá servis - kategorie malle moto. V této kategorii je na třetím místě ale na druhého a prvního jezdce (Cummings a Van Pelt) ztrácí jen asi dvacet minut. Takže i on má šanci. Trofej za malle moto považuji osobně za jednu z nejcennějších z celého Dakaru - to jsou lidi, kteří jsou ti nejtvrdší ze všech. Nemají tam nikoho, přijedou do bivaku kde je nikdo nečeká. Mají tam jen jednu bednu s věcmi (převážně s náhradními díly), používají všichni jeden servisní kamion Elf, kde mají k dispozici pár mechaniků, svářečku apod. Nikdo jim nesmí pomáhat. Klobouk dolů!
 
 
Je také potřeba zmínit skvělou včerejší etapu Laiy Sanz, která dnes bude startovat z osmé pozice. Její včerejší výkon byl obdivuhodný, stejně jako výkon ve všech předchozích etapách. Moc bych jí přál umístění do první desítky a pokud možno co nejblíže k první pětce. Jede skvěle a i když si závodní stroj koupila jako "soukromník", jejími výkony se už Honda HRC (tedy tovární tým) hodně chlubí a asi je štve, že nejede s nimi ale za tým KH-7. Vůbec co se týká značek, tak v první desítce je to pěkně namíchané - něco, na co jsme dřív nebývali zvyklí. Je tam zastoupená Honda, KTM, Yamaha ale i Speedbrain, což je prakticky Husqvarna pod jiným pláštěm německého výrobce kitů, který si po koupi značky Husqvarna většinovým vlastníkem KTM zajistil materiál na produkční (tedy sériově vyráběnou a homologovanou) závodní motorku i když nový majitel (logicky) značku do Dakaru pouštět nechce, protože by konkuroval své prémiové značce (KTM).
 
 
 
 
 
 
 
 


úterý 14. ledna 2014

DAKAR 2014 - ETAPA 09

Etapa 9 vede z Calamy do Iquique. Spojovačka 29km, speciál 422km společný pro všechny kategorie.

Dakar se nyní dostává k nejsevernějšímu místu celé tratě u města Iquique na pobřeží moře. Letos závodníci uvidí oceán právě v této etapě. Trať vede pouští Atacama a jezdci si užijí masivní duny po asi 150km dnešního speciálu. Pochopitelně největší legrace se čeká na úplném závěru etapy - v populárním sjezdu do Iquique, kde je 30% klesání z vrcholku dun až prakticky na úroveň moře během 3km.
Jízda připomíná černou sjezdovku a jediná metoda, jak tento úsek zvládnout je překonat strach a jet pod plným plynem a za žádnou cenu a za žádných okolností nebrzdit. Jinak vyhraje gravitace a jezdec se válí v kotrmelcích z kopce k velkému pobavení tisíců diváků, kteří se v tomto úseku očekávají a již v tomto okamžiku na vhodných místech kempují aby měli nejlepší výhled na trať. Pochopitelně lahůdkou je sjezd aut a zejména kamionů. Foto a vizualizace (z Adventure Rideru) přiblíží toto místo těm, kdo Dakar v minulosti nesledovali a nevědí, o co jde.
Vzdálenosti dnešní etapy:
 
WP1 - 33km
WP2 - 71km
WP3 - 109km
WP4 - 151km
CP1/WP5/tancovačka - 201km
CP2/WP6 - 260km
WP7 - 285km
CP3 - 320km
CP4/WP8 - 335km
WP9 - 360km
WP10 - 393km
WP11 - 414km
ASS - 422km
 
Jako obvykle budeme během dne přinášet aktuality z trati ze všech možných zdrojů na facebookové stránce www.facebook.com/dakar.cz která má již více než 1700 fanoušků. Budeme rádi, když se mezi ně zařadíte i vy a vaši kamarádi, kteří chtějí informace prakticky výhradně o motorkách na Dakaru sledovat.
 
 
 
 

Vyhlášení výsledků soutěže č. 1

První soutěžní otázka byla:
Rozklíčujte pokyny pro motorkáře:

!!!SER !P S E3 C230° TDSPP

Rozbor:
Především je potřeba říct, že se nejedná jen o pokyny pro motorkáře ale i další typy vozidel na Rallye Dakar. Jsou to klasické zkratky používané v závodě již dlouhou dobu.
Psal jsem o tom několikrát v uplynulých pěti nebo šesti ročnících Dakaru, takže to šlo celkem snadno najít ve starých článcích na blogu a v jedné odpovědi k jedné z prvních fotek roadbooku z letošní rallye na facebooku jsem psal kamarádce pár příkladů francouzských zkratek, které se stále používají a mezi nimi i to, co bylo v soutěžní otázce. Takže kdo sledoval fotky opravdu pozorně a díval se tam i na komentáře, tak to měl prakticky bez práce. A našli jste to téměř všichni. Osmnáct správných odpovědí a 10 špatných - buď neúplných nebo úplné hádání...
 
!!! = nejvyšší nebezpečí (gros danger)
SER = zkratka serre a znamená to úzké místo. To byl chyták, chtěl jsem vědět kolik z vás to opíše z letošního blogu a kdo si to vyhledá třeba v PDF od RMS nebo ve starých příspěvcích apod. Nebudu hodnotit. Správně to tedy není žádná prudká zatáčka nebo "serpentina" jak by to mohlo napovídat ale úzké místo.
! = dávej pozor
P = pista (vyjetá nezpevněná cesta v poušti - často jen stopy po více vozidlech)
S = to jsou skutečně ty serpentiny. Zkratka je ale ze slova sneux
E3 = zkratka ze slova etroit a znamená úzký
C230° = tohle je takzvaný CAP neboli úhel pod kterým se z daného bodu jede dál. Východ je prostě C90°, jih je C180°, západ C270° a sever je C360 nebo C0. Dá se to celkem snadno naučit zpaměti - profesionálové (elitní piloti) neztrácí čas porovnáváním údaje na repeateru (to je zařízení, které mívají namontované vpravo úplně nahoře v kokpitu), který z GPS "opakuje" údaj o úhlu ve kterém motorka jede ale vědí, že když jedou ze směru C164 a najednou je změna na C97, tak to bude prudce doleva apod. Prostě si umí představit tu růžici virtuálního kompasu a odhadují úhly odboček. Ti, kteří to v hlavě nemají, musí koukat na repeater a to je zdržuje. Pochopitelně i profesionálové se po odbočce ujistí, že jedou ve správném směru podle repeateru ale ještě než k té odbočce přijedou, už vědí, že to bude vypadat tak a tak. CAPy jsou mimořádně důležité. Je to základ rallye navigace. Informaci o úhlu dodává GPS od organizátorů a displej nahoře jen maličký údaj na GPS zobrazuje velkými čísly v pohodlnějším místě. Na amatérských rallye se dá na repeater připojit i komerční GPS třeba Garmin 60 nebo 276/278C apod. Tyto navigace umí na svém datovém výstupu odesílat informaci o úhlu CAP stejně jako navigace ERTF na Dakaru.
 
TDSPP = to se dalo dohledat v té odpovědi kamarádce u příspěvku s fotkou roadbooku. Znamená to "tout droit sur piste principale" a znamená to, drž se rovně na hlavní cestě.
 

 Losováním z došlých odpovědí jsem vytáhnul vítěze, kterým se stává pan Jan Míšek z Děčína. Gratulujeme a webshop www.energydrinky.cz mu tento týden pošle slíbenou cenu.

Ještě bych chtěl upozornit, že v podmínkách soutěže bylo, že odpovědi musí obsahovat kontaktní adresu (to znamená ne jen e-mail) s telefonem (pro zaslání ceny je potřeba telefon pro kurýra který cenu doveze). Zkontrolujte si to. Také není dobré odesílat obecně e-maily bez vyplněného předmětu zprávy, může se stát, že takový mail spadne do spamu, což se také ve třech případech stalo.
 
 
 
 
 

pondělí 13. ledna 2014

DAKAR 2014 - ETAPA 08

Osmá etapa letošního Dakaru přivede závodníky do Chile. Motorkáři pojedou z dnešního maratonského bivaku kolem největšího solného jezera na světě (Salar de Uyuni) a po jeho severním okraji ho přejedou, pokud to podmínky dovolí. Závodníci si tak mohou vyzkoušet jízdu na ploše asi 150 x 120km oslnivě bílého jezera ze solnou krustou vysokou asi 30cm. Většinu dne budou vidět na sopku Tanupa (5300m/m) a pokud bude hezké počasí, tak to bude fantastický zážitek. Auta opět jedou jinou trasou, takže motorkáři a čtyřkolky nemusí mít obavy, že je budou zezadu najíždět. Spojovačka je 24km, speciál měří 462km a končí v Chile ve městě Chuquicamata. Vzdálenost dnes nebude až takový problém jako spíš fakt, že se dnes celou dobu jede v nadmořské výšce přes 3600m s výjezdem až ke 4000m na 360.km speciálu. Mluvím pochopitelně jen o kategorii motocyklů.
 
Dnešní vzdálenosti:
WP1 - 50 km
WP2 - 77 km
WP3 - 107 km
WP4 - 118 km
CP1/WP5/tancovačka - 139km
WP6 - 182km
CP2/WP7/tancovačka - 250km
WP8 - 301km
WP9 - 339km
WP10 - 380km
WP11 - 427km
ASS - 462km
 
Jak asi víte, během dne najdete všechny zajímavosti, události, aktuality, fotky, videa... na naší facebookové stránce na adrese:
 

www.facebook.com/dakar.cz

Klidně si můžete založit facebookový účet jen kvůli sledování informací z Dakaru, protože většina závodníků a týmů má účty také na facebooku (většinou také ve formě stránek a ne osobních profilů) a tak můžete facebook používat jen pro sledování událostí a nemusíte vůbec využívat soukromý profil. Velmi snadno jde komentovat příspěvky, sdílet fotky a videa apod. I když jinak třeba facebook nemáte rádi a nepoužíváte ho, tak jako publikační nástroj pro informační tok z akce typu Dakar je naprosto ideální a psali nám fanoušci, že facebook začali znovu používat jen kvůli zpravodajství z Dakaru.
 
 

neděle 12. ledna 2014

DAKAR 2014 - ETAPA 07

DAKAR 2014 - ETAPA 07
Neděle 12. ledna 2014

Motorkáři na dnešní etapu vyráželi o půl páté ráno. Mají před sebou odlišný program od automobilů a kamionů - další maratonskou etapu, tedy dva dny bez podpory svých mechaniků, doprovodných aut atd. Dneska to bude ultra náročný den - Dakar pro ně vede do další země - do Bolivie. Kromě toho, že celá Bolivie je naprosto odlišná vizuálně od předešlých míst, tak budou překvapení z nadmořských výšek. Prakticky celý den se bude závodit v terénech nad 3000m/m a vrchol profilu dnešní etapy je téměř 4000m/m. To jsou výšky, na které asi nikdo ze závodníků netrénoval a je to nesmírně vysilující. Kromě toho i maratonský bivak v Uyuni bude ve výšce 3600m/m. Není k tomu potřeba asi nic dodávat. Snad jen, že dnes se pojede v prudkých kopcích v horách, kde bude těžká navigace a spousta příležitostí udělat chybu.
Závodníci měli ráno 334km přejezd spojovačkou v souvislé koloně a od 08:50 místního času se stratuje do 401km dlouhého speciálu po kterém následuje jen 33km dlouhý dojezd do bivaku. Uprostřed speciálu je krátký neutralizovaný úsek v délce 8km.

Náročnost letošního Dakaru je obrovská a zdá se, že je pravda to, co říkali organizátoři - že to bude nejtěžší ročník vůbec. Někteří závodníci z dob před 10 lety komentují náročnost letošního ročníku tak, že skutečně zátěž a teploty odpovídají nejnáročnějším ročníkům v Africe. Nicméně stále pokračuje více než 50% motorkářů, což je velmi slušný počet.
David Castera, autor trati a bývalý motocyklový závodník ve včerejším rozhovoru řekl, že je sám překvapený, že letošní Dakar dělá prakticky od prvních etap takové problémy a že si úplně nepředstavoval, že ta obtížnost nejen pro amatéry ale i profesionální piloty bude od začátku tak vysoká. Ale dodal, že Dakar je obtížná zkouška. Na obtížnost prý měly vliv zejména deště, které připravily takové komplikace, se kterými při výběru tratě nepočítal. Totálně rozbité cesty od vody, jízda ve vymletých balvanech - a k tomu šílené horko. On osobně se prý cítí dobře, když mu jezdci nadávají - to je prý známka toho, že etapa byla opravdu dobrá. Ale nepočítal s tím, že takhle obtížné etapy se spolu s teplotami 47-49°C ve stínu stanou doslova peklem na zemi. David Castera si nicméně nemyslí, že by obtížnost měla být taková, aby v cíli bylo jen deset jezdců. Dakar je mimořádně obtížná zkouška, která vyžaduje vynikající fyzickou, technickou i psychickou přípravu a odolnost. A tyto tři věci - fyzička, motorka a hlava - musí být pořád v perfektním stavu. Něco z toho selže a je to konec. Stačí malý výpadek motivace, drobná technická závada nebo únava a konec přijde rychleji než si jezdec myslel.
Castera v rozhovoru řekl, že během šesti let co se závod jezdí v Jižní Americe, byly obtížné etapy vždy vlivem kombinace více faktorů - nejen vzdálenosti. A i když letošní rok je nejdelší od doby, kdy se závod přesunul na jiný kontinent, tak obtížnost je letos extrémní vlivem dalších faktorů. Při návrhu tratě chtěli zahrnout všechny typy terénů, které jsou v těch zemích k dispozici a šest předchozích etap to dokazuje, byť by někdo mohl namítat, že je tam příliš převaha tratí připomínajících enduro než dálkové rallye. Ale změnily se i motocykly a to, na čem se letos startuje, je mnohem víc ostré enduro než pouštní speciál na dálkové rallye tak, jak jsme ho znali. Tankuje se častěji, jezdci nevezou 50l benzínu a zastavují na kontrolách mnohem častěji. A jedou v krajině, kde je mnohem více diváků, kteří případně mohou pomoci. To je velký rozdíl od nekonečných pustin třeba v Mauritánii. Ale přesto letošní ročník ze všeho nejvíc připomíná etapy například v Maroku - kamenité cesty, trošku pomalejší ale o to komplikovanější. A to znamená větší únavu pro jezdce. Chile bude jiná písnička - teploty budou mnohem nižší, prakticky by měly být vždy do 30°C, často i 25°C nebo i nižší. Ale to neznamená, že to bude méně náročné - naopak. David Castera také odmítl nařčení, že roadbook je plný závažných chyb. Roadbook dělají lidé a má chyby - ale neexistuje roadbook bez chyb. Ty chyby jsou drobné a většina kritiky se týkala etapy minulý čtvrtek a ten roadbook byl opravdu v pořádku. Jen to bylo velmi obtížné a piloti včetně těch ze špičky startovního pole si dlouho nechtěli připustit, že udělali chybu a namísto toho nadávali na špatný roadbook než aby se zamysleli sami nad sebou. David Castera na to na závěr řekl - dělám ty roadbooky deset let a už jsem na nadávky zvyklý.