Během dne jsem slíbil pár fotek Jana Bastiaana Nijen Twilhaara, který pomohl včera dotáhnout nepojízdnou motorku J. Barredy z cíle etapy do bivaku - 350km. Jan Bastiaan jel v kategorii bez asistence, takže určitě nebyl "ideální" člověk na takovou úmornou práci, protože za posledních 14 dnů toho jistě moc nenaspal a jeho stroj nemusel být v takové kondici, aby ho to nepoznamenalo na závěrečné etapě. Přesto neváhal ani vteřinu. A dokládá to tento překlad z holandského webu enduro.nl, kam Jan Bastiaan volal z bivaku včerejší etapy. Myslím, že to stojí za přečtení.
"Omlouvám se že volám tak pozdě ale něco se přihodilo..." To byly první slova "Base" ve svém pravidelném telefonátu do Holandska. "Ale bylo to pro dobrou věc. Ke konci speciálu jsem našel nějaké díly z Hondy. Myslel jsem si, že to asi není v pořádku. Neviděl jsem nikde žádnou motorku ani jezdce. V cíli byl Joan Barreda. Motorka nejela. Celkem se to dalo pochopit, protože prakticky veškeré kabely ze svazků byly přetrhané a jak předek, tak zadek motorky byly těžce poškozené. Musel to být obrovský pád. Honda nestartovala. Zkoušeli to nastartovat pomocí baterie z auta nějakých diváků a startovacích kabelů ale nestartovalo to. Barreda se mě zeptal, jestli bych ho dotáhnul do bivaku. Ani jsem o takové možnosti nepřemýšlel ale okamžitě jsem mu řekl že ano. Bylo to 350km tažení na laně. Měl jsem u sebe delší kurtu a mám celkem zkušenosti s taháním motorek z České republiky. Takže kurta za stupačku a šli jsme na to. Barreda chtěl jet rychle. Nejlépe přes 100km/h. Ale celý management týmu Honda ve třech dodávkách, kteří jeli za námi, začal šílet. Poznámka - jezdce do bivaku nesmí táhnout nikdo jiný než další závodník, jinak následuje diskvalifikace.
Křičeli na mě - pomalu, pomalu! Ale Barreda chtěl jet rychle. Nebylo to s ním vůbec jednoduché - řídil jednou rukou, druhou držel celý stromeček s navigačními přístroji. V jednom okamžiku mu celý ten předek upadnul ale ustáli jsme to a nespadli. Lidi z Hondy v autech naložili ty věci do dodávky a Barreda byl úplně hotovej. Děkoval mi asi 100x a to samé lidi z týmu Honda. Jenom H. Knuiman potom v bivaku nebyl vůbec příjemný. Řekl mi - měl jsi ho tam nechat, dostal bych se o místo nahoru. Ale Henk to nemyslel vážně a žertoval. Když jsme všechno posbírali, tak jsme jeli a auta Hondy za námi. Po asi 200km byl na spojovačce checkpoint. Nějak se nám ho podařilo minout. Naštěstí jsem si toho všimnul dřív, než bylo pozdě. Museli jsme sjet z dálnice a vrátit se na benzínku kde byl kontrolní bod. Nemám ani jednu penalizaci za neprojetí checkpointu a chtěl jsem, aby to tak taky zůstalo. Za pět hodin jsme dojeli do bivaku. Lidi z Hondy mi děkovali a řekl, že se zítra za mnou staví. Tak uvidíme. Co se mě týká, tak si myslím, že to bylo naprosto normální někomu pomoci. A je to něco jiného. "
Nevím, co k tomu dodat. TOHLE JE DAKAR!!! Ne ta show kolem. O těchto lidech se musí psát! Lidi, kteří neváhají pomoct, i když je to stojí moc energie které nemají na rozdávání. Myslím, že to je krásný příběh letošního Dakaru a jsem rád, že Jan Bastiaan Twilhaar jezdí a pobývá tady u nás a přeji mu moc úspěchů do dalších závodů.
dakarrallye.blogspot.cz
Žádné komentáře:
Okomentovat