Závěrečná etapa Rallye Dakar 2014 přinesla nevídanou bitvu téměř ve všech kategoriích.
V kategorii motocyklů bylo jisté jen jedno - zvítězí Marc Coma. Pochopitelně vždy je potřeba počítat s malým ale existujícím rizikem nějaké zásadní poruchy, havárie apod. Ale když vyloučíme opravdu nepravděpodobné okolnosti, náskok Marca Comy byl dostačující i v případě, kdy by ho etapou táhli na kurtě. Motorkáři dnes startovali v obráceném pořadí - takže top špička startovala jako poslední. Pochopitelně to neslo riziko v případě závodníků, kteří potřebovali nahnat nějaké minuty na lepší umístění - každé dojetí pomalejšího jezdce znamená mírné ale přece jen znatelné zpoždění a snížení rychlosti. Hlavní bitva se bojovala o třetí příčku. Marc Coma na první pozici i Viladoms na druhé, neměli příliš obavy že by je někdo mohl ohrozit ale O. Pain na třetím místě byl "v dostřelu" Cyrila Desprese, který evidentně nebral na stájového kolegu žádné ohledy a jel naprosto
naplno. Bohužel všechno bylo marné, jednak etapu zajel sice fantastickým tempem kdy v každém úseku zrychloval a stáhnul Painův náskok na pouhých 35s ale dostal pětiminutovou penalizaci, což stejně znamenalo čtvrté místo. Barredovo sedmé místo bylo pro tým tovární Hondy HRC asi zklamání, které nevylepšilo ani páté místo H. Rodriguese. Barreda v rozhovoru v cíli zmínil, že kdyby nevypadl P. Goncalves, tak by Honda byla na podiu. Faktem je, že se právě jako dobře fungující tým asi nechovali a rozhodně právě on udělal zásadní taktickou chybu ve včerejší etapě, kdy se nechal strhnout egem a chtěl atakovat lepší umístění ale výsledkem masivního pádu (který navíc tým popírá navzdory záběrům zničené motorky a tvrdí, že šlo o "poruchu elektriky") byl posun z druhé na sedmou příčku a definitivní ztráta nádherného druhého místa v letošním Dakaru. Do první desítky se ještě vešel David Castgeu, který jel zraněný ale předváděl výkony, které jsou obdivuhodné. Mimochodem, vítěz závodu, Marc Coma, v cíli zmínil svého týmového jezdce a náhradu v loňském týmu KTM na Dakaru - Kurta Caselliho, který se vloni zabil na závodě Baja 1000 v Mexiku. 
To byli profesionální elitní piloti ale mnohem větší váhu bych dal na FANTASTICKÉ umístění dvojice slovenských závodníků - Štefana Svitka na devátém a Ivana Jakeše na 11. místě. Štefanův týmový kolega David Pabiška dojel na 18. místě, což je výsledek, před kterým je potřeba smeknout. Musíme si uvědomit, že letošní závod byl mnohem ale mnohem obtížnější než si kdo představoval. Etapy byly extrémně těžké jak pro jezdce, tak pro stroje.
Vzdálenosti obrovské. Teploty extrémní. A i když tito jezdci neměli špatné zajištění, přece jen se to nedá srovnávat s rozpočty, s jakými jsou na Dakaru profesionální elitní týmy. Krásný příklad byl včerejší stav Barredovy motorky - přijel do bivaku doslova s vrakem, ze kterého cestou odpadávaly díly a s utrženým celým stromečkem s přístroji doslova pod paží. Ráno startoval na motorce, která jakoby vyjela z továrny. V tomto světle je umístění zejména Štefana Svitka v první desítce stejně hodnotné, jako umístění elitních pilotů na podiu.
A Laia Sanz - to je příběh sám pro sebe. Laia dokázala, že má rozhodně místo mezi top 20 a kdyby nebylo nešťastné ztráty v předminulé etapě, způsobené poruchou stroje, mohla být ještě o pár příček výš než nakonec na 16. místě. Ale dojet za Comou se ztrátou jen osmi hodin z celkového času téměř 55 hodin závodění, to je výkon, který také zaslouží obdiv. Myslím si, že není daleko doba, kdy přiveze etapové vítězství a posune se do první desítky. Zkrátka a dobře, takhle "ženská" dokázala řadě chlapů, že je skvělá a nemají na ní. Pochopitelně k tomu přispěla i její nová motorka.
Tovární Honda CRF450 Rally v rukách člověka, který umí jezdit hlavou, má rozhodně na podiové umístění a zdá se, že Laia s "komerční" verzí nejela o moc hůř než tovární jezdci, kterým ladili parametry motoru specialisté podle profilu a nadmořské výšky následující etapy apod. V druhé polovině závodu byl její stroj vidět ve stanu Hondy HRC čas od času také, takže k nějaké spolupráci tam asi docházelo ale Laia by si rozhodně našla cestu i mezi tovární profíky, o tom nepochybuji. Ale řekl bych, že je spokojená ve svém týmu KH-7, který má obrovskou podporu a sledovanost především v USA. Mimochodem, na stránkách dakar.com se uvádí, že její výkon je druhý nejlepší v historii - ale není to tak docela pravda, v roce 1981 dokončila závod na 10. místě Christine Martin na Hondě XLS 250 a v roce 1984 dojela Véronique Anquetil na Yamaze 600XT Ténéreé na 15. místě. Takže Laia by měla být technicky jako čtvrtá nejúspěšnější motorkářka na světě, která dokončila závod. Pokud nevezmeme v úvahu ještě ročník 1979, kdy Martine DeCortanze dokončila závod desátá ale tehdy nebyla vypsaná samostatná kategorie motocyklů a závodili společně s auty.
Další kategorií, která je z mého pohledu úplně nejvýš z celého Dakaru je kategorie "Malle Moto", tedy jezdci bez asistence. Vedoucí jezdec této kategorie, holandský závodník Robert van Pelt měl v dnešní etapě obrovské problémy, přetrhnul řetěz (náhradní mu dal H. Knuiman) a ztratil prakticky veškerý náskok z předchozích dnů na druhého Jihoafričana Bretta Cummingse ale stihnul dojet s rezervou asi 15 minut a získal zasloužené první místo v této extrémní kategorii. "Náš" resp. holandský závodník Jan Bastiaan Nijen Twilhaar, který žije v Čechách (jeho rodina prý vlastní v Krkonoších penzion) dojel na třetím místě a celkově na 50. pozici se ztrátou něco přes 20h na vítěze. Celkem v této kategorii dokončilo závod sedm závodníků. Z nováčků v závodě dopadl nejlépe další holandský jezdec - Henricus Vogels na 22. místě. Nováčků dokončilo letos celou rallye hned patnáct, což je slušné číslo.
V kategorii čtyřkolek bylo rozhodnuto již před dnešní etapou - chilský závodník Ignazio Casale si s náskokem téměř hodiny a půl dojel pro první místo před R. Sonikem a S. Husseinim. V kategorii dokončilo celý Dakar jen 15 závodníků.
Auta - jak jsme mohli vidět např. v sestřihu na Eurosportu, týmový příkaz pro S. Peterhansela byl jasný - zpomalit! To znamenalo jen jediné - Nani Roma půjde dopředu. Ačkoliv včera se to nějak pomotalo a Mr. Dakar vyhrál, dneska se již držel příkazu a Nani vyhrál s náskokem necelých šesti minut. Třetí skončil Nasser Al-Attiyah se ztrátou téměř hodiny. Vzhledem k tomu, že všichni tři jeli v týmu Mini, tak to bylo asi jedno, nicméně (moje soukromá úvaha) - Nani měl amerického sponzora, stejně jako Laia Sanz - velmi silnou skupinu KH-7 a je klidně možné, že došlo k nějaké zajímavé finanční nabídce sponzoringu pokud "jejich" jezdec zvítězí. Vůbec bych se nedivil, kdyby to bylo takto. Historie se na to ptát nebude a Nani získal svůj druhý titul (první vyhrál v kategorii motocyklů) a Peterhansel skončil druhý.
No a v kategorii kamionů zvítězil nakonec s náskokem 3 minut a 11s Andrej Karginov před G. de Rooyem. Další tři místa jsou opět Kamazy a na šestém místě Aleš Loprais se ztrátou pěti hodin. Dnes si ale připsal etapové vítězství, což bylo příjemné ale asi to před pár dny vypadalo ještě na lepší umístění. Závod dojeli i další závodníci z našich týmů - V. Vildman na 13. místě, Artur Ardavichus z Kazachstánu ale s českou Tatrou na 14. místě, Tomáš Vrátný na 17. místě, Jan Tománek na 18. A R. Kasák na 43. místě.
Foto: F5 Media Pool, stránky SP Moto Dakar, Fanklub Ivana Jakeše
Žádné komentáře:
Okomentovat