Ještě k tématu navigace na motorce...
Tohle je recyklace děsně starého článku ještě z mého starého blogu ale třeba se to bude "nováčkům" hodit a rádi si přečtou něco o navigaci na motorce na Dakaru... Tělo článku je z roku 2009, tak omluvte maličké rozdíly oproti současnosti, které ale nejsou opravdu moc podstatné.
Není na škodu si to projít ještě jinak, třeba to pomůže i některým sportovním komentátorům, kteří třeba o rallye neví tolik a pak vypustí nějakou nepřesnost, která ale zapadne mezi diváky a vyklíčí v nesmyslný názor že jezdci jedou podle GPS a navigují se podle mapy. Dobrá pomůcka je obrázek, který jsem pro názornost vytvořil z jednoho starého záběru. Otevřete si ho v novém okně, můžete číst a dívat se na fotku současně.
Základem je, že na každou etapu, dostanou závodníci ruličku
tištěného itineráře (anglicky roadbook). Je to 15cm široký pruh papíru, kde jsou vytištěná políčka přes celou šířku papíru. Každé políčko je jeden bod itineráře. Postupuje se od prvního dál. Protože je jich hodně, je potřeba mít před sebou vždy to aktuální a třeba i jedno předešlé a jedno následující. Proto se na itinerář používá na motocyklech držák itineráře, taková plechová nebo karbonová krabička se dvěma osičkami, kde se itinerář navíjí odspodu nahoru políčko po políčku. Ten posun si musí řídit sám jezdec, podle toho, jak jede. U mechanického
roadbooku (tak se slangově říká i té krabičce ale správně to není), jsou na osičkách jen otočné knoflíky, kde otáčením jednoho, navíjíte papír z druhé osičky. Protože se ale papír hrozně utahuje, je potřeba zajistit aby se otáčením jednoho knoflíku, otáčel i ten druhý a to rychlostí odpovídající poměru průměru papíru navinutého na jedné a druhé osičce. Uprostřed se obě otáčí stejnou rychlostí ale když je nahoře namotáno dost papíru, jedno otočení nahoře znamená rychlejší otáčení dole. Tak se to obvykle zpřevoduje zkříženou gumičkou uvnitř roadbooku. Pro rallye ale je nebezpečné používat mechanický roadbook a tak existují elektrické verze, jakou vidíte na obrázku. Motor může být externí (případ tohoto přístroje, motor vidíte vpravo jak trčí do strany) nebo uvnitř. Ačkoliv to vypadá jako nepodstatné a jednoduché, liší se docela zásadně funkčně i konstrukcí. Každý má výhody i nevýhody. Typ s externím motorem a převodem gumičkou umožňuje rychlou výměnu na tankovačce - sundá se plexi (prachotěsné), papír se prudce vytrhne a osičky se otáčejí i když motor stojí, protože to klouže na převodu po té gumové smyčce. Druhý typ s elektronicky řízenou dvojicí motorů uvnitř má výhodu v menší možnosti poškození po pádu a díky převodům ozubenými koly, utáhne větší roli papíru. Ale je náchylńější na prach a písek (převody ozubenými koly) a vyndávání papíru není tak snadné a při vyndávání to vyluzuje nepříjemný zvuk. Každopádně roadbook má podsvícení řadou diod pod papírem takže je vidět itinerář i v noci a ovládá se dvojicí tlačítek nebo trojpolohovou páčkou blízko levé ruky.
Jezdec může řídit posun nahoru i dolů podle potřeby a nemusí sundávat ruku z řídítka.
V
itineráři (podívejte se na druhý obrázek)
je řada údajů ale teď si pro jednoduchost představte, že jste na startu etapy. Velké číslo v levém čtverci prvního políčka bude mít hodnotu 00,00km. V prostředním čtverci prvního řádku bude šipka,která vyznačuje kam máte jet. Nejspíš bude směrem nahoru, což značí že máte jet ve směru té šipky na obrázku. Může tam být třeba i obrázek nějak vysvětlující to místo - třeba značka že vpravo je skála nebo dům nebo jako na obrázku že za 200m je po pravé straně benzínka. Ve třetím čtverečku daného řádku (tedy úplně vpravo) jsou poznámky a další údaje.
Zkratek v itineráři je asi stovka a navigátoři v autě nebo motorkáři by je měli znát zpaměti. Některé jsou kriticky důležité (!!! je značka nejvyššího nebezpečí, QUED je značka pro vádí, Qt znamená výjezd třeba z řečiště, RLT je zpomalit, TD znamená jeď rovně, P pista, G doleva, P doprava, SER úzké místo apod.). Většinou jde o zkratky - třeba TRSPP je tout droit sur piste principale a znamená to jeď rovně po hlavní cestě (pistě), ORN je ornere, DEF je defonce apod. Pokud se něco opakuje a je tam těch věcí více, napíšou do roadbooku NBX - třeba velké balvany a namalují tam jeden špičatý kámen a napíšou NBX a nemusí jich kreslit mnoho. Obvykle tam je důležitý údaj - v jakém kurzu máte v tom místě jet.
Kurz vám ukazuje GPS na displeji v držáku na řídítkách. Prakticky nic dalšího z ní nevyčtete. Ovšem údaj o kurzu je tak malý a špatně umístěný, že byste se při jízdě ve stoje určitě zabili, kdybyste zkoušeli v plné rychlosti luštit miniaturní údaj na GPS. Proto se údaj z GPS
přenese pomocí kabelu na opakovač, který má jezdec někde nahoře v kokpitu. V našem případě je to ten displej vpravo nahoře nad roadbookem. Jezdec tam krásně vidí údaje přenášené z GPS a zejména tedy kurz kam jede. V tom pravém políčku bývají i různé symboly - varování a údaje o tom místě. Je jich docela hodně, zkratky vychází z francouzských pojmenování a naučit se je, není tak jednoduché. Celkem jich je asi sto a jejich význam dostane jezdec v příručce během technických přejímek (nebo tak to bývalo na přejímkách dříve) a musí se to prostě nabiflovat. Některé jsou logické - šipka s tenkou černou čárou je polní cesta, šipka s dvojitou čárou je silnice. Některé jsou ale záludnější - CX znamená kámen, RLT znamená zpomal. A některé jsou velmi důležité - třeba DZ v kroužku je začátek zóny měřené rychlosti a FZ konec té zóny. Nemám tady tu příručku nikde online ale z fotky to je jasnější. Takže na tom příkladu itineráře na dolní fotce z nějaké spojovaky je vidět že jakmile ujede 96,24km od startu (a 3,15km od předchozího políčka, což je údaj v malém políčku v levé části), má jet po asfaltové silnici rovně a po 200m mine benzínku.
Jakmile ujede 124,62km (to je ten další řádek co je vidět), na křižovatce pojede vlevo v kurzu 180 stupňů. Takže údaj o kurzu (tedy elektronický kompas) je důežitý a ten mu dodává
organizátorská GPSka. Ta je dodávaná i s držákem organizátorem a stejně jako iritrack, sentinel a balisse nejsou součástí kitu, to se kupuje samostatně a je to velmi drahé vybavení a navíc povinné. Její displej si můžete prohlédnout na další fotce. Vidíte že jezdec v tom momentu byl jel nulovou rychlostí, je tam spousta dalších údajů a je to dost špatně čitelné. Během celého závodu tam ale nevidí nic víc, než tohle. Až v určitém malém okruhu od nějakého průjezdního bodu (waypoint) se mu ten bod zobrazí jako tečka na ploše a jeho poloha také jako bod a bude vidět že má jet třeba v kurzu 230 stupňů aby do toho místa dojel. Ale to je jen aby jezdci nebloudili úplně u místa toho waypointu. Některé waypointy jsou také skryté a nezobrazují se (značka WPM v roadbooku) apod. Takže zásadní a klíčové pro navigaci podle itineráře je vědět, jak přesně daleko jsme od místa startu a případně od předchozího navigačního místa (předchozího řádku itineráře).
K tomu slouží displej zvaný tripmaster. Dříve bývaly mechanické a dnes jsou ty elektronické, jako vidíte na fotce kokpitu. Na tom displeji je
jeden zásadní údaj - vzdálenost. Nic víc není potřeba. Aby bylo možné používat pro určení toho místa v roadbooku oba vzdálenostní údaje - tedy vzdálenost od startu a vzdálenost od předchozího bodu, používají se obvykle dva přístroje.
Jeden měří celkovou a druhý tu dílčí vzdálenost. V případě poškození se dá kterýkoliv přepnout do režimu měření celkové nebo částečné vzdálenosti, takže dvojice je i větší jistota. Bez tohoto přístroje je navigace podle itineráře na rallye motorce nemožná, protože žádné další měření ujeté vzdálenosti nemáte, kromě ultra malého údaje na GPS. Teoreticky by to asi šlo ale prakticky je v tom případě asi lepší se za někoho pověsit a doufat že ví kam jede. Třemi tlačítky na řídítkách může jezdec ovládat jeden z těch přístrojů nebo druhý (pokud tam má přepínač) a nebo tam mívají tlačítek víc. Potřeba jsou ale tři. Jedním se resetuje údaj o ujeté vzdálenosti od předchozího bodu. Na obrázku kokpitu bez vysvětlivek je údaj 3,15km což je ta vzdálenost od předchozího bodu. Když jezdec projíždí nějakým místem a odvíjí itinerář, může
zmáčknout tlačítko a tím si vynuluje jeden z těch displejů. Ihned to začne načítat novou vzdálenost od nuly. Druhý přístroj měří pořád vzdálenost od startu. Dejme tomu že ten jeden teď ukáže 3,15, což je místo kde máme odbočit, takže odbočíme v kurzu co máme napsáno na políčku, posuneme papír o políčko dál, vynulujeme to počítadlo od předchozího bodu a na dalším políčku bude nový údaj, kde je další místo kde se něco bude dít. Jezdci obvykle takhle navigují jen v navigačně složitých místech, když něco nejde najít. Při jízdě běžně jedou jen podle celkové vzdálenosti, což je ten větší údaj v levém políčku každého řádku. V principu je to jedno ale co dělat, když člověk zabloudí a najede víc kilometrů než by měl? Vrátíte se na trať, najdete to místo kde se stala chyba a ouha - celková vzdálenost je špatně, protože jste najeli o něco víc. Pamatovat si, že z údaje o vzdálenosti mám odečítat třeba 2,3km je v praxi nemožné. Takže na to jsou ty další dvě tlačítka na řídítkách. Dá se tím
upravit zobrazovaná celková vzdálenost po určitém kroku - třeba po 200m. Takže párkrát zmáčknete jedno a displej zvýší nebo sníží zobrazovaný údaj. Takže tak snadno opravíte ten údaj, když se z nějakého důvodu rozchází s realitou. Třeba v dunách musíte někdy dělat smyčky a najíždíte víc kilometrů a potom snadno upravíte ten údaj až vyjedete na další políčko.
NIC VÍC NENÍ POTŘEBA. Navigace na rallye funguje přesně tak, jak jsem to právě v principu popsal. Pochopitelně pokud jedete 70km/h ve složitém terénu plném možných odboček a hledáte místo kde máte změnit směr za nějakým kamenem, tak musíte opravdu sledovat co děláte. Sledujete ty vzdálenosti, sledujete kam jedete, díváte se dopředu kde to asi tak může být podle tvaru cesty a krajiny a pak rychle reset, posun itineráře a číst další. Pokud to sladíte a děláte to rychle a dobře, dojedete první v etapě, stejně jako tuhle J. Street, kterému jeho trenér říkal -
nikdy nejdezdi rychleji, než dokážeš sledovat co je v itineráři.
Na závěr a aby to bylo opravdu kompletní ještě doplnění dalších přístrojů, které nejsou už přímo navigační resp. nepoužívají se pro navigaci ale pro případy nouze a pro tracking. Pod GPS je černá bedna, která má nahoře tlačítka a jmenuje se Iritrack. Trošku jsem to nakousl včera při vysvětlování principu vyhledávání raněného závodníka na jednom americkém fóru. Lidi to docela zajímalo. Takže pod tou GPS je druhá část toho kompletu - Iritrack. V principu je to satelitní telefon sítě Iridium se samostatnou anténou (to je ta větší nahoře v kokpitu vlevo), přes který jde komunikovat hlasově s řídícím střediskem ve Francii. Prostě se tím přístrojem dá normálně telefonovat přes satelit. Ovšem umí to i posílat přes satelit data. To se používá pro přenos informací z další GPS (nezávislé na té pro navigaci). Ta druhá GPS snímá polohu toho přístroje (bez ohledu na to, jestli ta s displejem - ta nahoře) funguje nebo ne. Aktuální poloha se odesílá tím systémem iridium do centrály, kde se využívá pro tracking, kde jezdci jsou, předloni se to používalo i pro zobrazení během etapy, letos to ukazuje jen mezičasy na průjezdech ale v centrále vědí přesně plošně kde který jezdec je. Něco jako v řízení letového provozu. Pokud systém zjistí, že se motorka nehýbá z místa, upozorní to obsluhu a oni můžou okamžitě ten přístroj hlasovou linkou zavolat. Prostě se z bedny ozve dotaz (proto jezdci musí hlásit jaké jazyky umí, aby se neozval třeba italsky), jestli je v pořádku. Zmáčknete tlačítko a můžete říct že jste jen zastavili, protože co já vím, potřebujete něco opravit na motorce. Oni to poznačí a je to. Pokud byste leželi vedle motorky se zlomenou nohou někde daleko v dunách, tak stačí zmáčknout nouzové tlačítko, které odešle distress signál s vaší polohou do centrály a pokud tam nenarazíte na idiota, který ten signál bude ignorovat (případ mrtvého motorkáře Terryho před pár lety), pošlou k vám pomoc. V principu to funguje výborně ale obsluha jsou jen lidé. Stejný případ jako když chybu udělá displečer na letišti. No a poslední z těch přístrojů je takzvaná balíza (Balise), což je krabice o velikosti asi kartonu cigaret. Je to víceméně radiomaják. Otevřete to, aktivujete a ono to vysílá nouzový signál, který jednou za pár hodin automaticky zachytí některý ze satelitů a odešle vaší polohu záchranářům.
Tak doufám, že je vám trošku jasnějí, že jezdci skutečně nevidí na GPS kam mají jet a nepoužívají mapu :)
2) Letošní vítěz kategorie motocyklů, Cyril Despres,
nestartoval vždy jen na motocyklech KTM. Ve kterém roce vyhrál etapové vítězství
na jiné značce a napište přesné označení modelu motocyklu. Kdo sleduje můj blog
již nějakou dobu, neměl by mít s odpovědí žádné problémy. 
