
Kde nechcete číst dlouhý text, tak to zkrátím - pro drtivou většinu jezdců by bylo nejsnadnější a doslova vysvobození, kdyby po pár etapách s obtížemi (technickými, navigačními, jezdeckými, fyzickými i psychickými...) nechali motorku ležet a závod ukončili. MNOHO lidí to takhle po pár etapách zapíchne, byť předtím jeli třeba i poměrně dobře. Na africkém dakaru bývalo obvyklé, že takhle zazářili jezdci na marockých etapách a ani nikdo z nich nepočítal, že by jel do Mauretánie trápit se do písku. Prostě neměli na absolvování celého Dakaru...
Dakar býval dobrodružství pro všechny a závod a prestižní záležitost pro část startujících. Dobrodružné to bývalo úplně pro všechny - nebývalo takové zajištění, ještě v tom roce 2007 zůstal náš známý z UK celou noc v poušti kde nechal motorku a všechny věci a nějak se dopravil do jakési vesnice kde ho odvezli neznámokam a do bivaku se dostal až za x dnů. I na tom letošním Dakaru řada motorkářů trávila noc v dunách. Přečtěte si někdy třeba vyprávění Jana Zaťka o důvodech odstoupení ze závodu na motoride.sk, třeba vám to pomůže pochopit to, co z televize nevidíte..



Tak a teď si vezmeme motorku, na které jede Honza nebo zmíněný Jan Zaťko. Vezmete WRko nebo G450X a v prvním případě si na něj necháte od různých firem udělat "kit" - nádrže, stromeček přístrojů, kapoty a podle toho, kolik máte peněz, si pořídíte ty nejlepší možné tlumiče, kola, řetězovky atd. A nebo jdete a koupíte si Speedbrain kit (nebo jeho část). A nebo si to poskládáte sami, na asi 10% motorek byly třeba kapotáže, stromečky a světla z nejlevnějšího možného kitu od Touratechu na 650XChallenge. Bylo to naroubované na všem možném a skoro denně po etapách v Atacamě byla některá z těch motorek vidět na sběrném autě. Ti lidi to jeli zkusit, vůbec neměli ambice dojet. Věděli že by to nevydrželi a tak jeli prostě s levným vybavením, protože když to jedeš rozmlátit, tak proč obětovat motorku za 3/4 milionu, když se tam dá zničit motorka za třetinu nebo čtvrtinu ceny. Proberte si to startovní pole a uvidíte, že asi třetina startujících jsou spíš v té skupině dobrodruhů. Další část jsou kvalitní jezdci s kvalitním zázemím a obvykle s nosičem vody. Bez něj to je fakt hop a nebo trop. Stačí defekt a je hodina v háji, s nosičem pět minut. To je rozdíl. A ti nejlepší mají nosičů víc a když některý vypadne, čekají tam jezdci aby jim to místo nabídli a třeba si na něj vzpomněli příště.. Do první dvacítky se dostane jen málokdy někdo, kdo si dělá sám servis na motorce a kdo nemá v cíli po dojetí připravené zázemí. Uvědomte si, že tohle Honza Veselý neměl. Tašku s nejnutnějším mu vozili právě Slováci se kterými se domluvil, protože jeho tým není motorkový a nikdy v cíli nemůže být rychle.
A Dakar v Jižní Americe je nastavený takhle - není to to, co bývalo v Africe. Je tady mnohem víc kamení a motorky jedou spíš enduro než pouštní rallye. Podívejte se, jak vypadaly motorky lidí, co dojeli do Dakaru v Africe v cíli - byly zaprášené, poškrábané a podřené a nějaké prasklé věci ale nikdy ne zdevastované jako po etapách v Argentině nebo v Chile. Je rozdíl, když praštíte motorkou do písku nebo fešfeše a do písku s kamením. Sakra rozdíl. A další věc je ta, že někdo považuje Dakar za splnění životního snu a někdo za začátek kariéry. To je taky dost rozdíl. Napsat že kdo jede přes +10h za vítězem je turista je totální ...ovina a může to napsat někdo, kdo vůbec ani netuší, co rallye je. Podívejte se na Bianchi Pratu - to je autor speedbrain kitu na BMW a dnes na Husqvarnách. Ročník 74. Celý život závodí. A šup - je 42. a není to kvůli penalizacím. Má jen patnáct minut za motor. Alain Duclos, jeden den jel v top 10 a skončil 58. Toby Younger z Anglie, měl profesionální tým (Desert Rose) a stejně skončil 96. Američan Ned Suesse, který startoval za pomoci finanční sbírky a měl motorkový doprovod, tak skončil 53. Páté místo Svitka je obdivuhodné a jeho výkon je neuvěřitelný ale neměl penalizace (ani za motor) a jel hodně riskantně. Letos mu to vyšlo ale bylo to "buď a nebo". Do těch tedy zmiňovaných +10h se vejde 30% závodníků v cíli a z toho drtivá většina jsou týmoví jezdci.
Myslíte si, že Laia v závodě navigovala? Když jí vypadl ten kolega, který jí dělal předjezdce, tak se pověsila na dva další, kteří jí ochotně dělali průvodce a ona měla morál a sílu na to, jet s nima jejich tempo. Ale ta navigace dělá obrovský, OBROVSKÝ rozdíl. U všech, kdo tam mají víc než hodinu panále, tak je vysoce pravděpodobný, že bloudili a neměli waypointy. Ono se to dá nahnat rychlostí ale když člověk jede tak, aby fakt navigoval a ne jen držet něčí zadek, tak to je o něčem jiném. Dělám něco ohledně Dakaru každý rok (s vyjímkou loňska) od roku 2006, někdy víc (třeba týmového manažera v případě našeho startu na nešťastném ročníku 2008) a někdy jen publicistiku(letos). Ale věřte mi, že to, že člověk startuje bez asistence v závodě, bez rychlé asistence v autech a bez dedikované asistence v cíli a bez mechaniků, maséra a hromady náhradních dílů na relativně starém enduru, to je vždycky výkon. Rodriguez, Bethys, Casteu - ti všichni měli špičkové Yamahy s lehoučkým kitem. Jelo jim to v terénu kolem 180km/h. Honza měl starou motorku se starším kitem dělaným robustně ale pořád mnohem levnějším a jelo mu to maximálně kolem 140-150. Těm továrním pilotům to jelo kolem 190. Tak a když vezmeme, že třeba v etapě je 100km rovinek, kde se dá jet naplno, tak na těch 100km mu jiní ujedou o deset až dvacet minut. Těch etap tam bylo 14 a rovinek bylo na etapu v průměru víc než 100km. A jemu to většinu času nejelo 150km/h protože měl problémy s technikou. Věřím tomu, že bez těch technických problémů by třeba denně ušetřil 10-20 minut a to je rozdíl mnoha hodin bez jakékoliv změny jízdního stylu a další desítky minut jsou dané rychlostí motorky. Prostě je to plno faktorů které rozhodují. A ty řeči že u nás je fůra lidí, kteří by mu na crosscountry nebo enduru naprášili - ano ale řekněte některému z nich aby jel 14 dnů za sebou v průměru 700km denně (polovina offroad a polovina přejezd a to ve 40°C)a pak večer ještě dělali do noci údržbu a že to nebude podle mlíka ale budou muset hledat trasu sami a když to neudělají dobře, tak je riziko že je zezadu dojedou kamiony a budou rádi, že přežijí.. Proč nikdo z nich nejede? Hmm? Ona to totiž taková legrace není.
no jo no, lidi už jsou takový. Spousta z nich si takové "silácké" řeči odpustí už ve chvíli, kdy by bylo povinné, do podpisu v diskuzi uvádět kolik km, v jakém terénu a s jakou motorkou mají najeto ... Jsem jeden z těch pro které je Dakar nedostupným snem. A nejde ani o peníze. Nemám na to ani náhodou hlavně duševně, ani fyzicky, ani jezdeckýma schopnostma. Kdo mě zná, ví :-) Ale výše citované bych z pusy nikdy nepustil. Už jenom ten, kdo se odhodlá a na start se dostane, má můj neskonalý obdiv.
OdpovědětVymazatTomáši hezky napsané, ale myslím, že podobné prudiče je lepší ignorovat, oni si stejně vedou svoji pořád dál .. a kdo se o závod zajímá jen trošku blíž ví že kařdý v cíli musel překonat sám sebe .. lk
OdpovědětVymazatAhoj Tome,
OdpovědětVymazatPěkně napsaný článek, bohužel takových „prudičů“ je víc než dost. Ale přesně jak píšeš – většinou to jsou frajeři, kteří když začne pršet, zalezou do hospody a nedej bože, kdyby potkali trochu blátíčka, tak motorku otočí a raději peláší domů.
Anebo rádoby-cestovatelé, kteří se chvástají, kolik za den ujeli na dovolené kilometrů, ale už se nezmíní, že jeli k moři po dálnici a s kreditkou v kapse.
Nebo další příklad - parta borců, co zdolali Afriku na BMW-nejlépe v úpravě adventure a s veškerými doplňky, z nichž většinou ani neví, jaký mají na motorce význam, přitom projeli jen část Maroka za doprovodu terénního auta nabouchaného náhradníma dílama a zkušeným mechanikem a spaní měli vždy jen v luxusním hotelu s večeří jak pro krále. A ani neví, kde se kontroluje hladina oleje.
Ale právě kvůli takovýmto lidem už mně přestalo bavit na takovéto názory vůbec reagovat.
Vím svoje. Také cestujeme. Pro radost. A znám i situace, kdy se člověk celý den prodírá cestou-necestou a večer, když zničený postaví stan zjistí, že vlastně ujel jen 90 kilometrů…. A usíná vyčerpaný a hladový, ale šťastný…..
Je to podobné, jako s těma frajerama v gaučích a s piviskem v ruce, co před televizí u fotbalu pořvávají na fotbalisty, co tam vlastně dělají a za co je platí. (mimochodem – fotbal mně vůbec nezajímá, ale je to nejlepší příklad „chytráků“, kteří by všechno udělali líp, ale kdyby si měli nazout kopačky, tak si je přes svoje banděro ani nezavážou).
Ale myslím, že zrovna čtenářům tady toho blogu se to vysvětlovat nemusí, protože většina nás (anebo doufám že všichni) je tady takových, co všechny informace hltají bez dechu a obdivují všechny startující a jen tiše závidí tu odvahu, sílu a vůbec příležitost něčeho takového se zúčastnit.
Díky za všechny Tvé informace za celou dobu závodu, každý den jsme hned po práci letěli k PC a sledovali všechno a pak večer s klížícíma-se očima vyčkávali ještě na zpravodajství v telce. A díky za zpestření blogu soutěží, fakt super. Jen nevím, kde občas vyhrabáváš některé chytáky , asi budu muset více trénovat gooooglení :-D .
A v neposlední řadě děkujeme za dárečky – málem jsme se o ně s chlapem poprali, ale boje trvaly jen tři dny, než si vyhrál dárečky svoje. Díky, díky, díky.
A před všema borcema, co kdy jeli Dakar a třeba i nedojeli – HLUBOCE SMEKÁM!!!!