Jak jsem avizoval předem, dnes odpoledne se tu stavil český závodník, který žije v Německu, Jan Veselý, který se právě vrátil z letošního Dakaru na kterém musel neplánovaně skončit už po třetí etapě. Povídali jsme si přes dvě hodiny o všem, co se týká závodění na Dakaru a všem co se toho týká.
Jaké máš pocity po tom, co se letos stalo? Jseš naštvaný, zklamaný nebo jak se cítíš?
Už to ze mě trošku spadlo, potřeboval jsem čas abych se dostal z té únavy taky způsobené posunem času. Pocity jsou takové, že už to neřeším ale zklamaný jsem. Letos jednoznačně selhávala organizace a je to něco, co jen tak nenechám být. I kdyby to chtěli zamést pod koberec. A nebudu sám. Oni to určitě řešit budou, už kvůli tomu, že mezi "postiženými" je Patronelli, kterého jsem viděl v místní televizi rozčileného doběla.
Tys ho viděl jak ta padá nebo jsi přijel až když už někde ležel nebo jak to bylo?
No celé to bylo takhle. Asi to nakreslím. Byl tam ten dlouhý šílený výjezd. Musel jsem spojkovat abych se vůbec dostal nahoru. Motorka už na jedničku vůbec nejela. Peklo. Asi tou nadmořskou výškou. No a nahoře byla taková plošina na hřebenu a tam stál člověk od organizátorů a kousek za ním zaparkovaná organizační Toyota a ukazoval nám, že máme jet takhle tudy na druhou stranu. Navigace ukazovala přibližně tím směrem, CAP byl spíš trošku doprava ale to je normální. Tak jsme tam najeli. Asi pět motorek v jednom momentu. Dolů to byl příšerný padák ale jet se to na začátku dalo. Bylo jasný, že tudy se zpátky už jet nedá. Poslední místo, kde se dalo ještě zastavit nebo to položit a nějak dostat zpátky nahoru bylo kousek od toho auta. Dál už to jelo po takových jakoby břidlicových dlaždicích dolů. Tohle nejde jet nějak opatrně a pomalu, to by ses vyválel. Takže jsem to sjížděl a neuvažoval o tom, že to je špatně. Asi v polovině toho kopce už šipka začala ukazovat víc doprava a bylo jasný, že tudy to nevede ale nešlo nic dělat jen jet dál. V tom momentu kolem mě padal Patronelli - šel totálně panna-orel. Čtyřkolka na hadry, odpadávaly z ní cestou nějaké věci. Pak se někde zasekla a zastavila. Sjeli jsme níž a tam bylo víc takových údolíček. Tak jsme si mysleli, že to správné kudy se mělo jet, je to vedlejší. V jednom místě to šlo přejet přes takový hřebínek a tak jsme jeli tím směrem. V jednom okamžiku jsem viděl nahoře na tom hlavním hřebenu stát další organizační auta, tak bylo naprosto jasné, že nás poslali špatně. Ale nedalo se nic dělat. Kolem to bylo samý nesjízdný sráz, úplně vpravo stěna. Jak jsme přejeli do toho dalšího údolíčka, tak tam byla taková větší plošina a na ní ležela Fariova motorka. Už tam nikde nikdo nebyl. Tak jsme si říkali, že asi máme správný směr a jeli tudy dál. Vedlo to potokem, skalní stupně, postupně vyšší a vyšší a to už nešlo ani jet, házel jsem motorku dolů a skákal za ní. Pořád jsem si říkal, že to povede někam dolů k úpatí té hory a tam to někudy půjde objet a najet na cestu do bivaku. GPSka ukazovala směr úplně doprava ale tam to nešlo, to bylo pro horolezce. Tak jsme to házeli tím potokem a ten kaňon nebyl na začátku ani moc úzký. Vypadalo to že to půjde. Jenže pak jsme se dostali k takové průrvě, která byla z jedné strany zavalená obrovským kusem skály, která spadla a zavřela to na asi půl metru. Taková štěrbina. Tam už jsme jeli jen tři - já a dva bráchové italové, kteří byli o kousek za mnou. To bylo beznadějné. Zpátky to s motorkama nešlo. Už jsme uvažovali že ty motorky rozebereme a protáhneme tou dírou na truhou stranu po kusech a zase složíme. Všude bylo slyšet motorky - viděl jsem na nějakém svahu v obřích balvanech motorku jak práší - vlastně jen ten kouř a prach a chcíplo mu to a ani nešlo najít, kde ten člověk visí. Bylo to tam rozházené na několika kilometrech i do stran, protože se lidi snažili z té pasti dostat. Některým došel benzín, jiní zůstali viset jako my. Beznaděj. Tak jsem volal iritrackem pomoc. Použil jsem tlačítko pro komunikaci, ne červené. Anglicky moc neumím ale řekl jsem jim že jsem v kaňonu, že to nejde dopředu ani dozadu a chceme vrtulník. Ten operátor se jen zeptal jestli je někdo zraněný. Řekl - injury yes or no. Tak jsem řekl no. V tom momentu zavěsil. Volali jsme asi pětkrát. I ti italové to zkoušeli. Nakonec jeden z těch italů dostal operátora se kterým se dalo bavit a řekl mu, že potřebujeme ten vrtulník. Já mezitím vybalil a odpálil balízu. (Balisse je takový radiomaják na přivolání pomoci). My jsme mysleli, že přiletí, hodíme motorky na lano a oni nám je posunou o kus nahoru v tom korytě a budeme pokračovat. Myslel jsem, že to bude trvat hodiny, tak jsem si sundal promočené boty a dal je na sluníčku - kdyby nepřiletěli do večera, abych měl suché věci na noc. A najednou nahoře nade mnou na skále někdo řve něco francouzsky. Pochopil jsem že se mám sebrat a jít tam. Vyškrábal jsem se nahoru a koukám že tam byl vrtulník. Vůbec jsem ho v tom hluku toho potoka neslyšel přiletět. Byl to takový malý vojenský vrtulník s plexisklovou kabinou ale byl turbínový. Odvezli jednoho Itala a že se pro nás vrátí. A za asi 20 minut přiletěl. Nasedli jsme s druhým Italem a snad deset minuto točil rotorem a nešlo mu vůbec odlepit od země. Jak se to odlepilo, najednou to sklopil a vystřelil a už to bylo dobré. Jak jsme stoupali tak jen pilot ukazoval na ty skály a říkal tam, tam, tam a ukazoval na rozseté motorky. Netušili jsme, že tady končíme. V bivaku jsme přečkali noc, ještě někoho dalšího dopravili asi při jedné další cestě vrtulníku a zbytek nocoval v horách. Na té poslední cestě jim tam vezli jídlo a nějaké věci. Já jsem spal venku na verandě s Jakešem, říkal mi, že moc dobře ví jak tahle situace chutná, že si to zažil. Pořád jsem ale myslel, že to nějak půjde. Pak nám řekli, že nás nechávají v závodě a jak sem dopraví motorky, že ukončí předchozí etapu na nějakém WP předtím a budeme normálně pokračovat. Netušil jsem, že motorky za čtyři dny ještě ani neuvidíme. Snad teď je měla vyprostit armáda. Prakticky po týdnu. Ráno nás naložili do autobusu, přidali ještě další motorkáře co tam nocovali a sváželi je vrtulníkem a asi čtyři hodiny nás vezli na nějaké letiště, které ani řidič nemohl najít. Tam nás posadili na normální letadlo do dalšího bivaku, který byl vedle letiště. Pořád nám říkali, že budeme pokračovat, že nám ten předchozí den nějak všem zprůměrují a napíšou čas všem stejný a pojedeme dál. Ale bez motorek to nešlo a i armáda s tím vyproštěním měla problémy. Slovenští kamarádi mi nabízeli že mají volné místo v doprovodném autě a že mám jet s nima ale nechtěl jsem je zatěžovat. U kamionů pro mě nebyla práce, tím jak jedno auto vypadlo, tak tam bylo mechaniků dost a tak jsem chtěl odsud vypadnout.
Organizátoři se ti omluvili nebo ne?
Několikrát se omluvili ale to je dost málo platné, když jejich chybou tolik lidí skončilo. Rozhodně to tak nezůstane a řada lidí už je teď rozhodnutá jít do soudního sporu když to bude potřeba. Dakar je hrozně drahá záležitost a oni s těmi přípravami a investicemi účastníků vůbec nepočítají. Letos bylo evidentní, že tam organizace skřípe. Trať byla mimořádně obtížná a ty maratonské etapy a hlavně odlišné trasy pro motorky znamenaly zvýšené nároky na organizační týmy a zdálo se, že lidí je pořád stejně a dělají vlastně dvojí práci, to znamená, že to zajištění nebylo takové, jaké mělo být.
Víš že v závodě startoval holandský závodník který jezdí v Krkonoších?
Slyšel jsem to ale nikde jsem se s ním asi nepotkal. Já ho osobně neznám. Jede ale v kategorii bez asistence (malle moto) a to jsou ti největší borci, před těma se musí smeknout. Jejich kategorie je vlastně takový svět sám pro sebe. Ten jejich kamion (Elf) je vždycky zaparkovaný někde v rohu bivaku - daleko od všeho toho ruchu a událostí. Oni si tam najedou, rozloží si deky a opravují motorky jako kdyby byli někde u nich doma na dvorku. Je tam klid, není tam takový rámus. Já jsem spal na všech svých dakarech blízko kamionů, protože jsem vždy jel v týmu, který byl především kamionový. A to znamená, že když dojedu třeba kolem té čtvrté odpoledne - vlastně já nikdy moc nedojížděl za tmy, to byly vyjímky. Obvykle jsem dorazil za světla. Dal jsem si pozdní oběd, pak si udělal ty práce na motorce - gumy, řetěz, vyměnit filtr, zajít si do kamionu pro olej a tak. Potom večeře. Připravit si roadbook na další den a třeba kolem jedenácté zalézt do stanu. V té době často přijíždí teprve kamiony co měly problémy do bivaku a začíná se pracovat a naopak ti, kteří už mají hotovo, oslavují že to dneska do bivaku dojeli. A znáš to - Moraváci. Slivovička a tak. Takže když bych měl usnout, slyším kladiva a zvuk elektrocentrál. Všude kolem je to stejné. A ti z malle moto? Pokud neopravují něco zásadního, tak tam mají pohodu, povídají si nebo tak polehávají u těch motorek, žádná centrála, žádný kladiva do rána. Chodí spát dřív a jedou si takový svůj vlastní Dakar, který je asi nejvíc příbuzný s tím, jak se jezdil Dakar dřív. Dneska rozhodně polovina závodníků spí v obytných autech s klimatizací, mají tam komfort, televize, hry... Maséři jsou naprosto běžná věc. Stany jsou na ústupu. Často tam s nimi jede celá rodina, jako na nějakých enduro závodech na víkend. Dakar se hrozně mění. Rozhodně ale malle moto je kategorie, která má největší kouzlo a opravdovou dakarskou atmosféru. Ti lidi kašlou na to, že o kus dál stojí doslova stanové město Hondy. Oni jedou svůj vlastní závod. To je pravý Dakar. Ale teď mě to trošku chybí. Jak jsem přiletěl domů, tak jsem nemohl usnout, chyběla mi ta zvuková kulisa. Říkal jsem si ze srandy, že si koupím elektrocentrálu a na noc si jí pustím pod oknem abych měl u čeho usínat.
A Lenka by ti mohla k tomu bouchat kladivem do nějakého disku od náklaďáku... :)
Bavili jsme se o tom, jaké zázemí mají další týmy "od nás" - SP Moto a tým Ivana Jakeše. Jaká je realita?
Ivan jel vlastně stejně jako vloni. Jeho tým je menší ale funguje jako dokonale namazaný stroj. Každý ví co má za úkoly, co má dělat a dělají to perfektně. Má tam tři lidi - mechanik, řidič doprovodného auta a takový logistik. Ty činnosti se mění podle toho co je právě potřeba ale mají v tom pořádek, organizaci a jsou dokonalí.
SP Moto kde jede David Pabiška a Štefan Svitko obrovsky překvapili. Na ty dva závodníky tam mají spoustu doprovodných aut a skvěle jim to funguje. Každý jezdec má svého mechanika a kromě toho tam jsou lidi, kteří se na profesionální úrovni starají o všechno co se toho týká včetně mediálních věcí. V autě měli jednoho člena Tublatanky a bylo evidentní, že vědí jak takové mediální věci organizovat. Pabiškovi rozhodně prospěla ta nová motorka. Je to obrovský skok dopředu a je to hrozně znát. Pochopitelně asi má natrénováno ale ta technika je zásadní. Vem si, že jedeš po 40km dlouhé rovné cestě a když to točíš naplno, tak jsem z toho vyloudil asi 150, možná 155km/h. A kolem tebe frnkají lidi co jeli desítky míst za tebou a předjíždí tě o 30km/h. A to mám vlastně skoro novou motorku. Ta technika šla obrovsky dopředu. Teď koukáme na Cyrilovu motorku v bivaku - rekluzní spojka, to tam mělo hodně lidí. Ale podle mě ta Honda a KTM jedou podstatně líp a projevuje se to. Yamaha trošku zaspala.
S tím SP Moto i Jakešem to potvrzuji i tady z mé strany. Informační tok, který ty dva týmy produkují, je úžasný. Je to skvělá práce. Čekal jsem, že první dny to bude našlapané a potom, jak to většinou bývá, přijde jedna zpráva s informacemi z minulého dne a dva dny stará fotka. Ale oni se překonávají. Je to lepší, než co novinářům rozesílá třeba tým Sherco nebo Laia (resp. španělská Honda) apod.
Byla nějaká změna v navigační výbavě a tak?
Nic zásadního. Na GPS to konečně ukazuje neprojetý waypoint.
To šlo ale zobrazit na té stránce a ty co jsi neprojel nebyly negativní ne?
To tam je pořád ale když dojedeš na třeba WP7 a chybí ti předchozí bod, tak tam skočí takový vykřičník a upozorní tě, že nemáš projetý předchozí bod a musíš zvolit jestli chceš jet zpátky na něj nebo ne. Když víš, že jsi ho projel a je to jejich chyba, tak to můžeš přeskočit. Třeba jsem vyrážel hned na startu z té brány a oni jí asi měli o kus vedle. Přijel jsem na první WP a začalo to upozorňovat že nemám WP1. To bylo jasný, že to je jejich chyba, protože WP1 byl přímo start. Tak dáš pokračovat a je to. Šikovná funkce.
Pak ještě upravili pár věcí v zobrazení, ta navigace má jiný software, takže se trošku jinak chovala ale v principu to je pořád stejné. Třeba se navigace automaticky kalibruje na waypointech, takže teoreticky kdyby odešel tripmaster, tak se dá dojet podle navigace, ty vzdálenosti budou docela sedět. Jinak žádná zásadní změna.
Jak ty vůbec naviguješ? Připravuješ si roadbook zvýrazňovači? Jedeš podle azimutů? Znáš všechny ty symboly?
Roadbook si připravuju ale asi jinak než ostatní. Zjistil jsem, že při mém způsobu jízdy nepotřebuju tolik ty barevný omalovánky. Ale moc mi pomáhá, když si z úvodu roadbooku dopíšu čísla waypointů do příslušných políček roadbooku.
Waypointů jsou desítky, ne jen to co vidíme na "trackingu" na webu. Nejsou číslované, je tam jen značka waypointu nebo CP, je to tak?
Pořád je to stejný. Takže já najdu první WP v roadbooku a napíšu k němu číslo 1. K druhému 2 a třeba k šedesátému 60. Pak to hrozně pomáhá, protože navigace mi ukáže, který WP jsem právě projel a někdy když se motáš třeba v dunách, tak projedeš nechtěně jiný WP a je fajn vidět, že to je číslo třeba 55 a tím se ujistíš, že jseš na správném políčku roadbooku. To pomáhá. Když to neuděláš, tak se v tom ztratíš. Vidíš že jseš na WP55 ale nevíš jestli to je fakt ten, který máš zrovna v roadbooku nebo ten další na který jsi narazil při vyjíždění apod. Někdy ty waypointy hrozně trápí. V té etapě v černém lávovém písku byl jeden waypoint na vrcholku duny, já jsem myslel, že tam snad nevyjedu. Zkoušel jsem to ze všech stran, pak vidíš 400m, 300m, píp a vektor a můžeš odsud. Při tom najíždění můžeš chytit další WP a víš, hele tady je ten další o pár políček dál v itineráři.
A ty capy?
Já jezdím především podle vzdálenosti. Když už přečtu údaj o kilometrech, tak taky vidím tvar té situace na obrázku a podle toho se orientuju. Ty úhly jsou fajn, ověříš si, že jedeš správně. Ale je to strašně komplikovaný. Oni tam dávají těch úhlů hned několik. Normální cap (C) je úhel kudy vyjíždíš z políčka. Na repeateru vidíš jak se to číslo mění když točíš pravou nebo levou zatáčku. Musíš jet, nefunguje to když se stojí. To ukazuje nesmysly. Jenže oni tam často dávají C MOY, což je průměrný úhel, protože ta trať se pak zatáčí třeba jednou doprava, jednou doleva a pak zase doprava a ten úhel je průměr z těch zatáček. Nebo se tam dává další symbol, ten ani nevím, to znamená že to je úhel ne v místě odbočení ale až o kus dál až se trať srovná. Já rozhodně nejezdím podle toho, že bych kouknul na úhel a věděl, jak se bude odbočovat. Dívám se nejdřív na obrázek a okamžitě vidím, jak to bude. Někdo má s těmi obrázky problémy a víc preferuje úhly.
Z těch sto symbolů spoustu dodneška neznám. Některé holt pochopíš až tam jseš. Letos to bylo samé RIO. Pořád RIO. Samý koryta potoků a vádí. A vykřičníky.
No a co si myslíš o těch profesionálních továrních týmech?
Letos to bylo zase o kus dál. U KTM je na to tak nějak za ty léta člověk zvyklý. Honda letos byla určitě na stejné úrovni. A další taky. Všude čisto, mraky lidí co dělají jednu věc - specialista na tohle, specialista na tamto. Je to jiný svět. Ale ty motorky, podívej se na to - oni tam mají hmotnost plně naložené jako já mám prázdnou. Ale i jim se stávají chyby. Jak ta motorka shořela.
Goncalves... prý to chytlo od trávy co zalezla mezi šusplech a svody.
Všichni to mají úplně natěsno. Karbonový nebo kompozitový kryt motoru a svod namotaný někde dole aby to mělo tu délku. Nejde tam vzduch, tak tam mají díry aby to větralo. Jak jedeš, nacpe se tam tráva. Od svodu chytne a od toho pak třeba prohoří nějaká hadička. Motorka ti hoří a ty o tom vůbec nevíš, protože jak jedeš tak to necítíš. Horko je takový, že vůbec necítíš že ti plameny šlehají na nohu. Až to zjistíš, je pozdě. Jak mu to chytilo, tak jsem přesvědčený že by to neuhasili pískem ani v pěti lidech. To nemá smysl - nádrž bouchne raz dva a ty tam uhoříš. Rychle od toho. Vem si kolik tam je benzínu a jak to začne stříkat, tak to prostě neuhasíš. Spíš to chtělo asi pomoct mu symbolicky. On i v bivaku brečel. Je to smůla.
Vedro. Jaké to bylo?
Smrtelný. Fakt smrtelný. Nikdy jsem neviděl padat lidi z motorek jako hrušky takovým způsobem. Ono když jedeš, je to celkem OK. Ale zastavíš a ve vteřině se ti začne vařit mozek. Padesát ve stínu, to je příšerný. Máš na sobě hadry, jseš okamžitě vykoupaný v potu. Jakákoliv fyzická námaha je šílená - jen vytáhnout motorku, otočit jí, zvednout. Cokoliv je peklo. Ti lidi vůbec nebyli připravení na to, co je tam čeká. Byli třeba vytrénovaní ale podle mě nevěděli, jaké to je v takových podmínkách na takovém žáru. Motorka rozpálená, helma horká tak, že pálila do ruky. Pití moc není, šetříš. Pak přijedeš na CPčko a tam ti dají ledový pití. Nedivím se, že to s někým švihlo.
Já tam někde jeden den jel a už jsem fakt neměl co pít a myslel jsem, že chcípnu. Tak jsem jako najel k nějakým divákům a hned mi dávali pití abych se napil. Chlap měl takovou termoflašku s vodou. Nalil z ní sklenici - dobře dvě deci. Tak jsem se strašně těšil, znáš ten pocit když máš fakt vyschlo a vidíš tu chlazenou orosenou sklenici. Hodil jsem to do sebe celý. Jenže ohuha - to nebyla voda ale pálenka. No co ti budu povídat. Náročný... :)
Povídej o těch lidech co jsi jim pomáhal a přijel kvůli tomu pozdě.
Mě už to bylo celkem ten den jedno, jel jsem si svoje a chtěl nějak dojet ve svém tempu. Ten první tam ležel a bylo to vážné. Jednoznačně na vrtulník. Kolaps, asi prý nějaká srdeční slabost. Tak jsem tam s ním čekal až ho naloží a vyrazil. Pak jedu dál a vidím motorkáře jak se válí u motorky. Jel jsem k němu a se lámanou angličtinou domlouváme že má zlomený koleno. Měl ho v nějakým úhlu divným. No nic. Tak se ptám, jestli by mohl jet, že bych mu pomáhal a jeli jsme spolu. On že jo ale "slowly". Já říkám, že slowly to v písku moc nejde, že musíme jet "moderate". On to nějak zkusil a pak že ne, že zavoláme vrtulník. Tak jsme je zavolali, oni potvrdili a jel jsem dál. Dojel jsem na konec, pak tam byl přejezd a benzínka. Dával jsem si kafe a vůbec jsem nechvátal, na dojezd bylo asi pět hodin, takže to bylo jedno. Odpočíval jsem tam, na benzínce hostesky, prostě show pro lidi. A najednou brum-brum-brum a přijel ten s tím kolenem. Tak říkám, co se děje. Prý přiletěl vrtulník, koukli na to, posadili ho na motorku a že má dojet, že koleno jako meloun není na vrtulník. Měli tam tolik zraněných, že holt musel jet i s tím. Co k tomu dodat?
Show, říkal jsi že to byla show i na benzínkách po cestě?
Hele oni to mají zmáknutý do detailu. Jestli jsou v něčem mistři tak v tom, jak z toho vytěžit maximum. Na té trase je mrak benzínek a nám do roadbooku na přejezd vyznačili ty, se kterými měli dohody kde máme tankovat. Ne že by tam byla lepší cena ale proto, že ty benzínky té společnosti to používali jako propagaci. Fakt hostesky, show na každé benzínce. Ono tě to potom začne i otravovat. Přijedeš do každého města a tam to je jarmark. Stánky. Miliony lidí. Všude nějací hodnostáři a celebrity a politici. Všude kamery atd. Čím víc tam jseš, tím víc závidíš těm klukům z malle moto v rohu bivaku na trávě, které tohle naprosto míjí.
Takže po té letošní akci máš pocit že to bylo špatný, že jsi vyhodil spoustu času a peněz pro nic?
Teď už jsem se z toho nějak dostal a neřeším to. Nemá to smysl. Prostě to organizačně nezvládli ze začátku a podcenili to a zkazili hodně lidem celý roky příprav. Někteří se na to chystali ne jeden ale několik let. A jeden ukázal tudy a všichni jsme skončili. Možná máme štěstí s tím Patronellim, on to tak nenechá. Taky ten jeden z těch bratrů italů co tam byl se mnou je novinář a určitě budeme chtít kompenzaci. Sonik to minule taky nenechal být a dostal pořádnou kompenzaci jak ho vyhodili de facto ze závodu a jel ho mimo. Oni nemají moc jinou možnost než nám to nahradit.
A do budoucna? Znova nebo něco jiného?
Já jak se tak na to dívám, tak opravdu mě chyběla ta atmosféra, kterou Dakar ztrácí nebo ztratil. Já fakt záviděl tu atmosféru jezdců malle moto.
Tak třeba tohle a nebo možná zkusit ten africký závod Africa Race. To je zajištěný, začíná to mít slušnou mediální sledovanost, sestřihy jdou v televizi a je to víc takový ten Dakar. Já si nemusím nic dokazovat, byl jsem tady už mockrát a je mi kolik mi je, tak kdybych něco jel dalšího, tak si vyberu to, co mě bude bavit. Všechno je otevřený.
Honzo díky moc.
Já děkuju, teď teprve si u Lenky na počítači čtu ten blog a hlavně facebook. Já moc na ty počítače nejsem a facebook nemám rád z minulosti - ale ty stránky o sportu a týmů jsou něco jiného než soukromé, takže to funguje a je to moc dobrý. A jsem rád, že tam je plno fanoušků a podporovali všechny, nejen mě. Děkuju moc za vzkazy a lajky u fotek.
A taky děkuju ze podporu kterou jsi udělal v jiných zemích (poznámka - informace o Honzovi jsme posílali pravidelně do Německa a do USA). Vážím si podpory od lidí v cizině, kterým bych mohl být ukradený a oni mě sledovali i když jsem nic nepředváděl.
Víš oni to tam mají jinak. Když někdo o nějakém jezdci píše, představí ho, píše jak se chystal a co dělá atd, tak ho tak nějak přijmou za "svého". A fandí mu, i když jede třeba kolem stého místa. Lidi čekají u počítačů jestli se objeví třeba pět hodin po dojezdu - protože měl problémy a hned napíšou "už je v cíli" a mají radost. Tebe znají, psal jsem o tobě od tvého prvního Dakaru 2010 a posílal jsem tam i ty fotky z bivaku jak je zdravíš.
Vážím si toho moc a zdravím je. Jak mi přijde motorka (pokud to nebude vrak), tak jí sem k tobě dovezu a uděláme nějaké fotky speciálně a jenom pro ty fanoušky - na facebooku, blogu atd. Moc si toho vážím a zdravím všechny.
